Baumaxa byl už od svých prvních projektů známý nabroušeným ostrovtipem. Na Slibotechnu to není jiné. Humor je tu všude, vždy a za jakoukoliv hranou už od první písně. Album začíná písní Lendl, která si dělá srandu z Čechů, kteří mluví se silným americkým přízvukem. Jazykové prznění ale později pokračuje a vede k dokonalosti v „britpopové“ skladbě Your Eyes September (tedy tvé oči září), kde Baumaxa naprosto exaktně a zároveň naprosto špatně anglicky zpívá česká ustálená slovní spojení a idiomy. A zní u toho tak seriózně, že by mu to člověk rád i sežral.
Autor hitů jako Dátamtůja (parodické předělávky písně Hallelujah od Leonarda Cohena glosující sousedské vztahy na české vesnici) se opravdu nebojí udělat si srandu z čehokoliv a kohokoliv. Dva příklady za vše – píseň Vrstevnice, ve které se pouští do tématu nevěry a zpívá: „Nejsem Kulínský a nejsem Opočenský / Kdo se baví s kým? Já mám rád kus ženský“. Anebo v Údělu: „Ať se Veronice uvolní Khek, ať se Vilhelmové ztopoří Dyk, ať už si Tereza vezme Ramba a ať si vezme Zyrtec Hamplová.“ Tak u toho jsem se smál i nahlas.
Na Slibotechnu má Xavier Baumaxa novou obsesi. Stejně jako na starších albech se vší krutostí imitoval bývalého prezidenta Václava Havla, nyní se vtěluje do Karla Gotta, který jako červená niť „obtěžuje“ skoro ve všech písních alba. Hlasem Zlatého slavíka reaguje například na bratry
Štaidlovy: „No pocem, to je jak kdyby kluci Štaidlů hráli kluky Gallagherovy“ (Your Eyes September). Nebo radí Danu Bártovi, „jak se to dělá“ (Panděro). Baumaxa také coby Black ďábel imituje zpěváky a rappery romského původu v písni Vrať se mi, kde kombinuje láskyplný refrén „Vrať se mi. Vrať se zpět“ se salvou urážek. Podobně jako u Your Eyes September nebo řadou písní z minulých projektů Xavi ukazuje, jak dokáže parodovat různé umělce a styly. A to je věc, která se mu daří skvěle. I když opět pro mnohé to bude těžce za hranou. I v tom je Baumaxovo kouzlo.
Na opravdový poslech desky Slibotechno, podobně jako tomu je asi u všech Baumaxových desek, je potřeba specifické vnitřní rozpoložení. Je nutná naprostá koncentrace na všemožné vtipy, které létají vzduchem jako kulky ze zběsile střílejícího kulometu. Ale tak, jak to u vtipů bývá, to někomu bude připadat vtipné více a někomu méně – mě třeba velice bavila skladba Karel Gott je robot.
Jiné to je u Sleduji tě svými oči nebo Zombie chtějí stále žít – ty jsem prostě a jednoduše nepochopil. Ale všem se prostě nemůže zalíbit všechno. Tak tomu u humoru bývá – a tohle je tak šílené album plné metahumoru, což by klidně mohlo stát na přelepce jako varování před prvním poslechem.
Verdikt: 70 %
Slibotechno je hudebním ekvivalentem toho vyrazit s Xavierem Baumaxou na pivo a poslouchat jeho vtipy. Jednomu to bude připadat nevtipné, za čárou a možná i trapné. Druhý se ale bude smát, až se bude za břicho popadat. Elektronicky pojatá deska se ke vtipu přiklání podobně jako předchozí F!ASCO z roku 2021. Také v sobě skrývá jistou formu neprůchodnosti a potřebu většího pochopení písničkáře jako persony. Poslouchat Slibotechno je tedy něco jako sledovat utkání šachových velmistrů – všichni ví, jak hýbat figurkami, ale jen po hlubším pochopení hry rozeznáme kvalitu jednotlivých tahů. Otázkou ale zůstává, kolik se najde posluchačů, co tomu chtějí věnovat tolik času a energie.