Pod producentskou taktovkou Johana Huga vznikla nahrávka, jež kombinuje popové aranže s gospelovými sbory, elektronickými texturami a intimními zpověďmi. Úvodní I Do and I Don’t Care otevírá album dramatickým sborem a mluveným slovem, které nastoluje tón ambivalence – Taylor zde není jen sebevědomou divou, ale i ženou plnou pochybností. Hlavní singl Focus Is Power je hymnickou oslavou sebeúcty, posílenou ženským sborem, ale postrádá chytlavost, která by z něj udělala hit. Naopak Mother s housovým pulzem a 69 s odvážným humorem o sexualitě přinášejí energii a drzost, které albu sluší.
Skladby jako The Curse nebo Logic, Bitch! odhalují Taylor v její nejzranitelnější poloze – zkoumá svůj vztah k alkoholu či bolest spojenou se slávou. Závěrečná The Deep Blue Okay je dojemným přijetím životních nejistot, ale její lounge-jazzový závěr působí jako umělecký rozmar. Přes silné momenty, jako jsou spolupráce s Moonchild Sanelly (In Plain Sight) či Nadine Shah (Lies), album trpí nevyrovnaností. Některé skladby, například If Not Now, It’s Soon, pak působí příliš vykalkulovaně.
A Complicated Woman je odvážným pokusem o reflexi složitosti současné ženy, ale občas ztrácí přirozenost předchozího alba. Taylor zůstává výjimečnou vypravěčkou, která dokáže propojit osobní s univerzálním, ale tentokrát se místy zadrhává v přílišné snaze o velkolepost.
Verdikt:
A Complicated Woman trpí rozporem mezi upřímnou niterností a snahou prosadit se v mainstreamu. Intimní výpovědi a pozoruhodné texty Self Esteem jsou občas doplněny prvky, které jejich poselství spíše otupují, než aby ho podpořily.