Obrázek k článku RECENZE: S talentovaným Badfocusem se dá meditovat i na tanečním parketu
| Dominika Fuchsová | Foto: Natytheninja - Supraphon

RECENZE: S talentovaným Badfocusem se dá meditovat i na tanečním parketu

Multiinstrumentalista, producent a skladatel Prokop Korb alias badfocus se na své druhé desce snažil propojit kontrast meditace s technem. Výsledkem je osm tanečně snivých nahrávek, na nichž se střídá představivost s monotónností.

Na jedenadvacetiletého umělce má Korb poměrně tučné konto. Od roku 2019 je členem dreampopové kapely teepee, se kterou se dostal i na jeden z největších showcasových festivalů v Evropě – Eurosonic Noorderslag. V roce 2020 se pochlubil debutovým albem wallflower a o rok později složil soundtrack k tanečnímu krátkometrážnímu filmu Laterny Magiky New Normal. A činil se i letos. Týden po vydání alba a jeho křtu odletěl Korb reprezentovat Českou republiku na kanadský showcase festival M For Montreal.

Přezdívka badfocus vznikla jako narážka na otázku, jestli si Korb vybral správné zaměření. A i když jeho fanoušci by pravděpodobně měli jasno, i na druhém albu se sebou stále trochu bojuje. Meditating While Raving je zatím jeho nejniternější počin, výsledek bitvy mezi původní myšlenkou podstaty a pouhým proudem neventilovaných emocí, především těch negativních. Novinka je ale deskou snovou, ne noční můrou.

Pojednává především o dualitě. V osmi skladbách se Korb skutečně snaží zachytit kontrast mezi meditací a nespoutaností tanečního večírku. A pokud k albu přistoupíte podle jeho názvu, bude to fungovat. Hned v první skladbě Four Elements melodie vybízí k zavření očí a přemýšlení nad podstatou života, zatímco kolem vás pomalu tančí upocená těla. Stejný pocit podtrhne hned druhá skladba Beyond Minds, která vyšla jako teaser ještě před vydáním tehdy připravovaného alba. Není náhodou, že jde o nejsilnější článek celé desky.

Za vypíchnutí stojí také předposlední skladba Reset, která úplně stačí jako vysvětlivka jednoduché myšlenky celé desky. Nejen její energičnost, ale atmosféru techno party evokuje siréna v pozadí a mužský hlas opakující slovo „reset“. Pak už nahrávka vrcholí skladbou Disembodied, doplněnou o samply ženského vokálu. Ta postupně graduje a roste, aby posluchače na konci alba opustila s otázkou: „Proč to nehraje?!“

Největším problémem jinak velmi kvalitní nahrávky je její monotónnost. I přes skvělou strukturu, rytmus i melodické nápady se méně výrazné skladby trochu míchají dohromady. Například úvodní písně, Affekt a Odyssey, spolu hudebně splývají. A opakující se pasáže jsou i v některých dalších skladbách, které mají stopáž až šest minut. Celek je ale promyšlený. A jeho hlavní zbraní je atmosféra.

Verdikt: 75 %

Badfocus albem znázorňuje kontrast a posluchači umožňuje vytvořit si kus vlastního světa mezi niternými pocity a tanečním parketem. Občas je to monotónní, ale má to atmosféru.