I když od té doby nové technologie posunuly sound přece jen o kus dál, možná vás v té souvislosti napadne Flamengo a Kuře v hodinkách. A to jste ještě neslyšeli začátek jejich Satan Tore His Horns Away! To potom jen čekáte, co tam ten Kainar napsal za text.
No ano, leaderem Livin’ Free je Honza Holeček, který přece stál v pozadí revivalového projektu Flamengo Reunion Session! A kde zpívá Holeček, tam jsou i hammondky a většinou také zázrak přírody, gumový baskytarista Vladimír Kulhánek. Když se k nim připojí dva noví muzikanti plus brilantní saxofonista Boryš Secký a navíc jako host bývalý Dylanův bubeník Winston A. Watson, nikdo neuvěří, že taková kapela nepochází z USA nebo Anglie, a dokonce může vzniknout ve středu Evropy.
Síla kapely tkví v rychlejších bluesrockových kouscích, jako je úvodní titulní skladba From Cradle to Coffin. Tam se projeví to, co kapelu dělá zajímavou – energie a Holečkův cit pro melodii. A když přidá navíc sólo na Hammondovy varhany, srdce staromilcovo plesá radostí.
Slabinou Livin’ Free jsou pomalejší věci, ale až na několik britských hardrockových výjimek se s pomalými blues těžce vyrovnává kdejaký bílý shouter Holečkova typu. Obvykle proto, že černou přirozenost nahrazuje afektovaným projevem, což je případ i tady. Jak se říká, zpěvák moc tlačí na pilu. V Love and Hatred to ještě ujde, ale závěrečná Heavy Rain dopadla nepřesvědčivě. Prostě rychle je dobře.
Stálý bubeník Livin’ Free Michal Kolouch Daněk tentokrát přepustil místo Winstonu A. Watsonovi, jenž je spolu s Gumou Kulhánkem strůjcem šťavnatého základu původních Holečkových skladeb. Oba instrumentalisté patří do učebnic svým smyslem pro celkovou kompozici písní. Nederou se zbytečně vpřed, ale v každé chvíli cítíme jejich přítomnost, jistotu a kreativní mistrovství. Ostatně i nový kytarista Jiří Rambousek zapadl dobře do celku a několikrát se blýskne řízným sólem. Znovu si pamětník vzpomene na staré Flamengo, které tvořilo podobně kompaktní celek, skoro až lidský stroj.
A na závěr ještě pozdrav do Sono Records za báječný zvuk, hlavně za autenticky sejmutý zpěv.
Verdikt: 75%
Livin’ Free jsou příjemným důkazem, že to, co se hrálo na začátku sedmdesátek, ať se to jmenovalo Led Zeppelin, Deep Purple, nebo Aerosmith, patří k nejlepším momentům rockové historie. A kdo má tento typ hudby rád, jejich druhé album si opravdu užije.