Klame ovšem tělem, respektive názvem. Žádná hitparáda se nekoná, nečekejte hity, líbivé písničky ani taneční fláky. Nebýt toho hlasu, novou hudbu by si nejspíš už nikdo nespojil s Moloko, kapelou, v níž se Murphy proslavila.
Hit Parade je jeden velký experiment plný nálad, poloh, hříček a autorské i producentské svobody. Jako kdyby to napovídal už ten obal: humorný, hravý, přesto trochu znepokojující. Co se nám z něj snaží zpěvačka říct? Co od desky s takovým obalem čekat? A právě tahle neuchopitelnost je typická pro celou nahrávku.
Murphy dopředu avizovala, že Hit Parade bude jiná než předchozí desky. S producentem DJ Kozem pracovala na dálku, pinkali si nápady na ose Londýn–Hamburg a podle všeho si moc navzájem nemluvili do práce. Zvolili cestu absolutní volnosti, tady máš nápad, hraj si. Klaplo to na výbornou, ta volnost je cítit z každé skladby. Murphy a DJ Koze natočili tracky bez předem nastavených limitů, co na to řekne posluchač a jak to prodat. Jdou proti klasickým písňovým postupům, přináší experimentální pop, kde posluchače oslovuje především zpěvaččin stále okouzlující hlas, zatímco instrumentální stránka zapouští kořeny mnohem hlouběji v elektronické alternativě. Je tu slyšet trip hop, art pop, řada aranží připomíná dvacet, klidně i pětadvacet let staré nahrávky britských elektronických skupin a producentů.
Už ta volba singlů naznačovala, že tady se bude hrát podle úplně jiných pravidel. CooCool, The Universe nebo Fader jsou všechno, jen ne hity. Jsou to hudební palety, u jejichž poslechu tane na mysli, že Murphy si z hudebního průmyslu střílí, jestli tohle zkouší vydat jako singly. Jenže Murphy si ve skutečnosti prostě dělá, co chce. Nejde na ruku ani fanouškům, ani náhodným posluchačům, jen se baví. Hraje si, experimentuje, zkouší nové cesty. Hravost a experiment, to jsou slova, jež se v této recenzi opakují, ale sedí, protože se tento přístup opakuje i na desce v každé skladbě.
Když už Murphy přijde s popovějšími melodiemi nebo tanečnější polohou, sama zatáhne za brzdu a rozbije mustr nápady či aranžemi, které jdou přímo proti tomu, co by mohlo dostat píseň do rádia nebo tanečníky na parket. Někdy jsou to hlasové filtry, jindy utlumené beaty, často to boří přímo svým zpěvem, v němž jako kdyby říkala: „Ne ne ne, miláčci, tanyny nebude, jen hezky poslouchejte.“
Hit Parade díky tomu působí v rámci běžné albové produkce jako totální anomálie. Řada lidí bude možná zmatená, další na tu hru přistoupí a budou se bavit a z dálky, odněkud z balkonu, na to Róisín Murphy a DJ Koze koukají se založenýma rukama a úsměvem na rtech. Zároveň deska dokazuje, že i se suverénním experimentálním popem, jenž jde proti všem trendům, lze bodovat, páté místo v prodejnosti desek v Británii je toho důkazem.
Není to deska, jakou by si člověk pouštěl dokola, ani si z ní nejspíš nevyzobe pár písniček do přehrávače. Jde o konzistentní elektropopový experiment dvou umělců, kteří na dálku, každý ve svém prostředí, vytvořili dokonale fungující celek vymykající se všem škatulkám. Bravo!
Verdikt: 90%
Hit Parade definuje svoboda, hravost a experimentování. Jde pravděpodobně o nejlepší desku Róisín Murphy a bezpochyby o jednu z nejzajímavějších nahrávek letošního roku.