Když se čtveřice přátel rozhodne založit kapelu, může to dopadnout dvěma způsoby. Buď projekt skončí dřív, než pořádně začne, nebo vznikne něco zajímavého, postaveného na vzájemné důvěře a porozumění. Rocket patří jednoznačně do druhé kategorie.
Alithea Tuttle (zpěv, baskytara), Desi Scaglione a Baron Rinzler (kytary) a Cooper Ladomade (bicí) vytvořili album, na kterém těží ze svého dlouhodobého přátelství, ale zároveň představují kapelu s jasnou hudební vizí. R is for Rocket je deska, která nevykrádá minulost, ale pracuje s ní jako se stavebním materiálem. Členům kapely sice ještě nebylo třicet, ale devadesátkovou muziku mají naposlouchanou. A je to patrné.
Rocket sází na zkreslené a zvazbené kytary, hlasitost, ale i schopnost nechat melodii dýchat navzdory hluku. Produkce staví zvuk do šířky i do hloubky: kytarové stěny nejsou monolit, nýbrž vrstevnatá krajina, v níž má hlas Alithey Tuttle vždy jasné obrysy. Nahrávka tak působí syrově i pečlivě vyleštěně zároveň.
Základní pocit z desky je „ticho uvnitř hluku“. Rocket umí hrát nahlas, ale není to hra na sílu – hlasitost tu slouží k budování atmosféry. Sloky drží uzdu, drobné kytarové motivy šponují očekávání a refrén přichází jako ventil. Výborně to funguje v nejchytlavějších momentech jako Another Second Chance nebo Act Like Your Title, kde vrstvené vokály připomínají, že melodie je rovnocenný partner zvukové stěny.
V okamžicích, kdy se proud kytar stáhne a nechá vyniknout melodii, jako v křehké Number One Fan s jejími syntezátorovými plochami a zasněností, se ukáže, jak pevná je písničková kostra. Tam se rozhoduje, zda nejde jen o hezkou texturu. A R is for Rocket v tomto směru obstojí. V tichých průhledech se objeví klávesové plochy a akustičtější barvy, které rozšiřují obzory alba.
Alithea Tuttle ve svých textech prozkoumává romantické vztahy a jejich výzvy. Nejde o teatrální drama, spíš civilní průhled do nejistot, omluv a drobných vítězství. One Million vypráví o přání, aby vám někdo vyšel vstříc, Crossing Fingers zase o hlubokém propadnutí do partnerství s někým a tíze obav, že to všechno zkazíte. Celá deska pojednává podle Tuttle o vztazích – dobrých nebo špatných, romantických, o přátelství, rodině a hlavně o vztahu k sobě samému. Tohle téma funguje právě proto, že není přepálené: Tuttle nepřednáší, spíš sdílí.
Občas se kapela nechá unést svými nápady, které by si zasloužily zásah a určitou korekci – méně by bylo lépe. Skladby jako Pretending nebo Crazy působí spíše jako přemosťující pasáže než nutné zastávky; energii mají, ale chybí jim onen rozhodující detail, který by je vytáhl nad průměr. Jenže i tyto slabší body na desce fungují v kontextu: rytmizují poslech, nechají vyniknout vrcholy alba a připomínají, že Rocket nehrají vykalkulovaně, ale tak, jak to cítí.
Závěr desky v podobě přes šest minut dlouhé titulní R is for Rocket ukazuje, kam by se kapela mohla do budoucna dál posunout. Provzdušněná, výrazně instrumentálnější než zbytek materiálu, jako by si Rocket chtěli udělat radost a víc si zahrát. Kéž by se po této cestě vydali.
R is for Rocket je debut, jenž překvapuje svou zralostí. Je sebevědomý i citlivý, spojuje energii devadesátkového kytarového rocku s osobním dotekem současnosti. Je příslibem, ale ještě ne definitivním razítkem úspěchu Rocket.
VERDIKT: 80 %
Současná kytarová deska, která si půjčuje jazyk minulosti, aby řekla něco osobního dnes. Rocket dokážou být hlasití i jemní, držet formu a přitom si dovolit odbočit.