Ringo je opravdu neúnavný a je vidět, že má stále chuť tvořit nové věci a obklopovat se mladými, perspektivními muzikanty.
Deska začíná svižně skladbou Breathless, kde Ringovi přizvukuje Billy Strings, bluegrassový hráč s charakteristickým tónem. Následuje titulní skladba Look Up, chytlavá, pozitivní, textově až motivační záležitost. Barvu zvuku dotváří velmi příjemným hlasem muzikantka Molly Tuttle, která je taktéž známa jako bluegrassová hráčka. Třetí skladba přiznává country v plné parádě. Pedal steel kytara, housle, typická harmonie a melodie dávají dohromady příjemný love song. Never Let Me Go mě zaujala na první dobrou, melodie v kombinaci s harmonikou hodně připomíná The Beatles, snad jako jediná z celého alba. Do toho Ringův typický zatěžkaný groove, nacházející se někde mezi rovným rytmem a houpavým shufflem. I Live for Your Love je dalším klidným love songem, ale posluchač už by přece jen uvítal změnu. Ta přichází s naivně veselou Come Back, kde vynikají vokály děvčat z indiepopové kapely Lucius.
Dalším duetem s Molly Tuttle je Can You Hear Me Call. Zde se mi opět líbí Ringův styl hry na bicí. Krásně usazený, přechody jsou minimalistické a vkusné. Ne nadarmo se dnešní, technicky mnohem pokročilejší bubeníci inspirují právě u jeho nevšedně uchopených rytmů a přechodů, které jsou zaznamenány už více než 50 let a k dnešku se v podstatě nezměnily. Překvapivým hostem v písni Rosetta jsou pro mě Larkin Poe, sesterské bluesové duo. Viděl jsem je před lety naživo ve Vídni a bylo to zjevení, holky to umí pořádně rozjet. Škoda, že nedostaly více prostoru, Rebecca by se v prvním hlase jistě vyjímala. You Want Some s klikajícím kontrabasem je trošku do rokenrolu, harmonicky a rytmicky do dixielandu a zabalená do country kabátu, takže drží koncept. Předposlední String Theory mi už trošku zapadá. Ringo se loučí jedenáctou skladbou Thankful, kde mu přizvukuje zpěvačka a houslistka Alison Krauss.
Deska za půl hodiny utekla a trošku se to ve mně pere. Některé skladby splývají, ale na druhou stranu celek perfektně drží koncept country desky. A jelikož Ringo přilívá do tohoto žánru trochu té britskosti, tak to z principu nemůže být všední. Mým osobním favoritem je titulní skladba Look Up, ta by se vyjímala v kdejakém povzbuzujícím playlistu.
Ringo je pozoruhodně produktivní, 21 sólových desek je úctyhodné číslo. Líbí se mi, že se rozhodl pro country desku a myšlenku poctivě naplnil. Řádka hostů je jistě zajímavým lákadlem, nicméně bych si dovedl představit, že by se realizovali více, klidně i v songwritingu. O to by mohla být deska pestřejší.
Zvukově je nahrávka velice lichotivá. Působí současně, vyrovnaně a jednotlivé barvy jsou krásně cizelované. To se povedlo. Textově se album pohybuje mezi láskou šťastnou, nešťastnou a sem tam uhne k nějaké povzbuzující myšlence. Žádná velká hloubka, v rámci žánru rozhodně v pořádku. Jak pro titulní Look Up, tak pro celou desku platí, že se dá poslouchat pozorně, ale i bezděčně a v obou případech to krásně funguje.
Verdikt: 70%
Album, co drží koncept, parádně zní a představuje pestrou řádku hostů, kteří to ale klidně mohli rozbalit trochu víc.