Pod taktovkou držitele Grammy, producenta Johna Congletona (St. Vincent, John Grant,
Sleater-Kinney), s nímž kapela spolupracovala poprvé, vznikla deska, která těží z hudební vyzrálosti všech členů skupiny. Čtveřice dokonale zvládá balancovat mezi jemností a hudebním maelströmem, kytarovou dominancí a syntezátorovými krajinami, které jsou již řadu let nedílnou součástí jejich zvuku.
Jemné opakované motivy se na The Bad Fire beze spěchu otevírají do rozsáhlejších tvarů.
Kapela nikam nespěchá, dává svým skladbám prostor k nadechnutí, gradaci a výslednému uvolnění. Přestože jde o album kapely, která je na scéně třicet let, není na něm ani stopa po únavě či vyčerpání nápadů. Naopak, Mogwai dokazují, že je mladistvý duch v kapele stále přítomný. Dokáže tak překvapit novými nápady a zvukovými experimenty.
Album The Bad Fire vyžaduje soustředěný poslech a opakované návraty. Teprve pak se začnou odkrývat drobné detaily a jemné nuance, které do něj kapela vložila. Každá kompozice je propracovaným světem plným zajímavých zvukových kombinací, nečekaných změn a působivých melodických linek. Mogwai potvrzují, že pořád umí vytvářet hudbu, která je současně přístupná i komplexní, intimní i velkolepá.
Verdikt: 80%
The Bad Fire je důkazem, že Mogwai stále patří k nejvýraznějším jménům postrockové scény. Album ukazuje kapelu, která dokáže mistrně propojovat různé hudební světy a vytvářet z nich podmanivé zvukové krajiny. Je na vrcholu tvůrčích sil.