Austin Post nikdy nezapadal do škatulek a vždycky dělal věci po svém. Rapoval, zpíval, přepínal mezi hip hopem a popem, na žánru mu úplně nezáleželo. Ani příklon ke country vlastně není překvapením, kovbojský klobouk či pásek s masivní přezkou nenasazuje na albu F-1 Trillion poprvé, a že se vydá kolem třicítky tímhle hudebním směrem, avizoval dopředu.
Pokud desce něco nelze upřít, je to její akurátnost. Post Malone vzal country a narouboval na něj písničky. Nic víc, nic míň. Nepředkládá svůj pohled na žánr jako třeba Beyoncé s nahrávkou Cowboy Carter, nesnaží se o žádnou hudební expanzi, inovaci ani revoluci. Zkrátka si jen udělal výlet do Nashvillu, hlavního města country, posbíral v něm množství hvězdných hostů a napsal desku, která je od začátku do konce zábavná, má jiskru i náboj, ale přesto působí – jak to nazvali v jedné zahraniční recenzi – jako cosplay, tedy jakýsi převlek.
Post Malonemu dělají na jeho šesté desce společnost kolegové, jako jsou třeba Tim McGraw, Hank Williams mladší, Chris Stapleton, Blake Shelton nebo Dolly Parton. Jen ve třech písních z osmnácti je sám za sebe, což umocňuje pocit, že je deska F-1 Trillion hlavně poctou, v nadsázce by se dala označit za tribute album. Není to nutně špatně, protože Post Malone je chameleon, který si něco takového může dovolit, aniž by to působilo nepatřičně, trapně a vypočítavě. Nejen hlasově na to rozhodně má.
Hudebníkovi se podařilo zachytit esenci country i se všemi osvědčenými postupy a klišé, rovněž se mu ale povedlo nahrát desku, která je chytlavá a dokáže představit tradiční americký žánr i někomu, kdo se mu běžně vyhýbá. Písničky jako Finer Things, I Had Some Help (ta drží v singlovém žebříčku Billboard Hot 100 druhé místo), Pour Me a Drink nebo Guy for That mají šťávu i jednoduše zapamatovatelné melodie. Jeden má z toho hned náladu nasadit ostruhy a roztočit laso.
Proč to v případě Postyho přesto působí jako póza? Možná proto, že hudebník vždycky tak nějak inklinoval k tomu, co zrovna frčelo. Ať už to byl pop rap, nebo jako zrovna teď country. Jako hudebně tvůrčí cvičení je to se vším všudy fajn, ale jako nahrávka, která by měla vyčnívat, je to spíš projev pohodlnosti.
Verdikt: 70%
Post Malone nemá problém měnit hudební kabát lusknutím prstu. Country je v jeho podání uvěřitelné, i když je to nakonec jenom velmi dobře padnoucí převlek.