Sam Fender se těší přízni britského publika už od první desky vydané v roce 2019. S tou aktuální se mu nicméně podařilo dostat na roveň takových jmen jako jsou Harry Styles, Coldplay, Ed Sheeran nebo Taylor Swift – za první týden totiž překročil hranici 100 tisíc prodaných alb a z hlediska vinylů je People Watching dokonce nejrychleji se prodávající gramodeskou od britského umělce v tomto století. Řečí čísel jde tedy o masivní úspěch.
Rostoucí popularita naštěstí není jedinou Fenderovou devizou a mezi britskou hudební smetánku zpěváka vynesl především jeho talent. Ten je na desce People Watching nesporný – písničky jsou chytlavé, robustní v aranžích, avšak nijak okázale, a obsahují správnou dávku retra. V tomto ohledu jen stěží dokážou zapřít vliv Bruce Springsteena, jehož je Fender jakousi mladší inkarnací: od obdobné barvy hlasu až po hudební výrazové prostředky. Naštěstí je to stále jen inspirace, nikoli imitace.
Springsteenovo jméno nakonec není jediné, které člověku při poslechu vytane na mysl – je tu trochu od The Killers, něco málo z Oasis nebo i Fleetwood Mac. Poslouchá se to báječně už od prvních taktů, album má dobře vybalancovanou dynamiku, spád a gradaci. V jádru je až staromilské, a tak je vlastně docela fascinující, že se v době tiktokové dokáže vyrovnat přímočarým popovým hitům výše zmiňovaných kolegů jako jsou Styles nebo Sheeran.
Snad je to nostalgií po starých časech nebo přehlcením určité části publika uniformní muzikou. Pozoruhodné je to i z důvodu, že Fenderovy texty jsou docela syrové i politické a dotýkají se společenských poměrů v Británii. Opravdu žádný materiál na tanečky na TikToku, zato vcelku stadionové hymny, které nejsou vynucené a působí nanejvýš civilně.
Je pravda, že zpěvák na albu spíše vybrušuje svůj hudební rukopis, než aby předkládal něco zásadně revolučního. Když jde ale o tak chytlavou a dobrou desku jako je People Watching, není to žádný nedostatek. Fenderovy písničky sílí a rostou, mají jiskru a nekloužou po povrchu. Že jsou občas lehce repetitivní, je nakonec absolutně nepodstatné.
Verdikt: 80 %
Sam Fender na svojí třetí desce vyšperkovává svůj charakteristický rukopis. Na přehnané novoty ho neužije, ale proč zásadně měnit něco, co je chytré a funguje na výbornou?