Plum Dumplings vstoupili kdysi na scénu s francouzštinou a nálepkou indierockových šansoniérů. Časem ale přešli na rodný jazyk, zdrsněli a s hutnými stěnami kytar i temnými plochami kláves a samplů se postupně posunuli k mixu raného post punku a emo coru. I vokál frontwoman Adély Polky sahá od mrazivých deklamací až k rozmáchlým a emotivním hlasovým projevům, které místy připomínají Moniku Načevu.
Energie. To je slovo, které si asi většina posluchačů mohla s touto nahrávkou spojit. Jenže velká část textů je ovlivněna literárními inspiracemi, jež v celkovém vyznění poněkud zanikají… Sloganovité zkratky na posluchače vykřikují jen ty nejdrsnější hesla typu: „Život je hostina / Ať je co trávit!“ Ne že by introvertní textová zamyšlení byla nezajímavá, ale přece jen stěží svým intelektuálním založením a jinotaji ve volných verších osloví každého.
Album doslova září dobře odvedenou produkcí. Kapela tentokrát po Ondřeji Ježkovi a Tomáši Neuwerthovi oslovila Honzu Brambůrka, v jehož Tajným studiu se i nahrávalo. A vyplatilo se. Pestrost zvuků, schopnost přetlumočit koncertní syrovost kytar i energický tlak, který často střídá ledová bezútěšnost použité elektroniky, jsou na nahrávce těmi nejcennějšími atributy. Skvěle je slyšet také každý jednotlivý zvuk a posluchač si tak může užít jednotlivé aranžérské i produkční finesy. Spolu se schopností vystavět propracovanou dynamiku skladeb i působivé nálady se ve výsledku jedná o ty nejsilnější stránky alba.
Sympatická je i kvalitativní gradace. V úvodu nahrávky kapela zní poněkud tuctově a zaměnitelně, postupně se však z jednotlivých slupek vylupuje originální nahrávka, přičemž finální dvojice skladeb patří (a bude patřit zřejmě i na koncertech) k jejímu vrcholu. Hudba zde funguje jako forma terapie pro všechny zúčastněné. Nevnucuje se a zároveň má co nabídnout. Kapela navíc album ze všeho nejvíc pojala jako pozvánku k exkurzi do vlastního, pozoruhodného světa, ve kterém sice není veselo, ale o to víc se z něj můžete dozvědět i sami o sobě a vlastním vnímání reálných kulis. Pokud tedy samozřejmě budete chtít.
Verdikt: 68%
Zatraceně temné, sdělením hutné, ale také atmosférou působivé album. S nevysloveným vzkazem: Bude hůř.