Reflektuje atmosféru doby – od útoku na newyorská dvojčata v roce 2001 už není naše Země tím, co bývala.
Chadima je jedním z mála umělců předlistopadové oficiální scény, který neusnul na oficiální euforii pádu komunismu, nežije z minulosti a stále se aktivně a hlavně s kritickým odstupem dívá na to, co se děje. Svět začátku 21. století není pro jeho MCH Trio místem k radování, ale prostředím, které se od středověku, nebo dokonce od dob Starého zákona moc nezměnilo. Je to svět, v němž je válka běžným prostředkem komunikace mezi národy, v němž každý Spasitel vždycky dostane přes držku a tíha všeho dopadá především na nejobyčejnější lidi. I když obrazy zhudebněných Wernischových básní jsou nadčasové, klidně by se dalo napsat, že Svět se rozpadá je odrazem šoku z rusko-ukrajinské války, která začala zhruba půl roku před natočením alba.
Čtyřčlenné trio postavilo základ desky na přednatočených páscích a smyčkách, jež tvoří kakofonický základ často (někdy pohřebního, jindy vojenského) pochodového charakteru, nad nímž vznešeně kráčí Chadimův kazatelský zpěv a zběsilá, hysterická free jazzová sóla a pasáže jak z improvised music druhé poloviny 20. století. Přednatočené back tracky jsou směsí zdánlivě neorganizovaných elektronických a semiakustických zvuků, jež evokují tak velký chaos, že i nad nimi vytvořená šílená sóla sice evokují energii pozemského zla, ale mají alespoň nějaký řád. Důležitou roli v tom hraje instrumentace souboru – Chadimova altka, trombon Jana Jiruchy (jeho sólo na tubu v Ukolébavce je něco neslýchaného) a kytary. Jedno, zda Chadimovy nebo hostující legendy Jiřího Křivky. Na posluchače se tak cílevědomě sypou chomáče šedi a studeného zimního soumraku.
Nikde ani kapička naděje. Ba naopak. Deska vrcholí sugestivní verzí jednoho z hymnů českého undergroundu sedmdesátých let, Papírového aPsolutna. Ano, té litanie, kterou napsali Pavel Zajíček a Milan Hlavsa skoro před půlstoletím pro DG 307. Nic se od té doby nezměnilo, svět je pořád stejný a píseň s ním. Pořád platí sen o tom, že všechno na světě i svět sám by měl být z papíru, aby se dal jedním škrtnutím snadno podpálit.
Chadima nikdy netočil moc optimistickou hudbu, ale na albu Svět se rozpadá klesl až do nejhlubší jámy bezútěšnosti a beznaděje. Více než hodinová deska má daleko do krásy, jak si ji obvykle představujeme, ale nelze jí upřít sugestivnost. Svou hudbou dělá Wernischovy verše temnější, než jsou. Autor recenze měl například Wernischovu Ukolébavku za spíše hravou dětskou básničku („Na zeleném palouku sedí vrána na doubku…“), ale MCH Trio z ní udělalo skoro apokalyptický obraz. Z počátku to vypadá divně, ale pak člověku dojde, že i tak to může být, ať to tak básník zamýšlel, či nikoli.
Verdikt: 82 %
Lidé trpící bipolární poruchou by se desce MCH Tria měli vyhnout nebo alespoň ji konzumovat po malých dávkách.