„Vím, není to lehký / zorientovat se ve světě, ale / když budeš na lidi hodnej / tak hodnej člověk potom najde tě,“ zpívá společně s Radůzou v písni Najdeš se. V jarním počasí s přátelsky vykukujícím sluníčkem a zároveň v turbulentně rozdělené společnosti dneška vyzní jeho písničky naprosto ideálně. Osvěžujícím způsobem a až léčivě.
Čtvrtá Horákova deska je žánrově velmi pestrá. Obsahuje pop rock, swingové retro, sahající až do doby před druhou světovou válkou, kabaret, hip hop i folk. Nedělej si naděje je dokonce countryová písnička. Zdá se, že autor těchto songů zastává názor, se kterým přišli kdysi Beatles, že písnička si najde svůj styl sama. Tak to dělal odjakživa Elton John nebo před několika lety písničkář Mika. Výzkumy uvádějí, že u nás má více než pětadvacet procent dospělého publika absolutně nevyhraněný vkus a lidé víc ocení písničku, která je osloví svým poselstvím než stylem..
Je dobré, když umělec nezůstane stát na některé své úspěšné pozici a vyvíjí se dál. I tohle Michal Horák nejspíš ví, a proto nová deska znamená značný posun v jeho autorské identitě. Na první poslech je jasné, že se výrazně posunul jiným směrem, než původně směřoval. Zásluhu na tom mají dva výrazné kroky.
Především Horák je sice pořád zpívající klavírista, ale odsunul piano trochu do pozadí a o něco víc dal přednost kytaře. Jeho písničky to proměnilo a zároveň značně osvěžilo. Nasměrovalo ho to víc ze staromilského retra předchozích desek k modernějšímu folku a folk rocku. Klidně by se s tím vešel do současné koncepce Porty.
A za druhé, Jsem asi boomer je vysloveně kolabové nebo v některých případech duetové album. S Horákem na něm zpívají, hrají nebo rapují Radůza, členové Vypsané fixy, Sandra Nováková, Kato z Prago Union, Slavíček, a dokonce v závěru první písničky si dopřeje řečnické cvičení písničkářka Pavla Milcová. Každý z hostů přichází se svým pytlíčkem zrní do mlýna, dává skladbám čerstvou příchuť a pomáhá Horákovi nově formulovat jeho styl kompozice i interpretace.
Dvě písničky stojí z tohoto hlediska za speciální vypíchnutí. Ponožky jsou asi nejneobvyklejší vánoční píseň od doby Xindlova songu Štědrej večer nastal, když jsem včera chlastal. Skoro kabaretní písnička ve stylu MelodyMakers Ondřeje Havelky o tom, že nejlepším, a navíc univerzálním dárkem k Vánocům i jindy jsou ponožky, srší vtipem, ale jak se říká, opakovaný vtip přestává být vtipem. Po několikerém přehrání začínají Ponožky vánočním romantikům lézt krkem. Ale jinak, a to včetně výkonu sboru Gentlemen Singers, nemají, ať už jako poetický nápad, nebo jako zpracování melodie, v tradici domácích vánočních písní obdobu.
Jiným zajímavým kolabem je společná nahrávka Kde vlastně jsou s Katem z Prago Unionu. Hudebně je na hranicích mezi vážně míněným hip hopem a parodií na něj (alespoň co do formy a rýmování) s efektní doprovodnou rolí klavíru. V rámci desky je to zároveň klíčová píseň průběžně několika písněmi procházejícího motivu pití a mejdanů, jenž nakonec vrcholí bonusovou skladbou Cigáro, pivo a všechno.
Hravost a humor jsou pozitivním rysem Horákovy desky. Svým přechodem ke kytaře se ale písničkář bohužel trochu přiblížil k tomu, co dělají Pokáč nebo Xindl X. Tenhle jev je krásně zřetelný v titulní písni Jsem asi boomer, která zpracovává stejné téma jako Xindlův známý hit V blbým věku.
A abych nezapomněl. Verš „žeru tě jak svíčkovou se šesti“ v romanticky milostné písni
To kdybys nevěděla je naprosto úžasný.
Verdikt: 75 %
Ne že by kytara byla z Horákovy strany špatný tvůrčí posun, ale snese tahle malá zemička tři relativně podobné žertéře? Věřme, že ano. Úsměvů není nikdy dost a Horák je rád rozdává plnými hrstmi.