Obrázek k článku RECENZE: Metalcoristé Currents atakují posluchačovy nejtemnější myšlenky
| Lukáš Rešl | Foto: Currents Press

RECENZE: Metalcoristé Currents atakují posluchačovy nejtemnější myšlenky

Američtí Currents se vrací po třech letech. Opět lákají na chytlavě zpěvné party i destruktivní kytarové rytmy. Neubírají na svém svébytném pojetí tvrdé muziky, která se posluchači zarývá hluboko do těla a nutí ho přemýšlet nad podstatou bytí. Proč jsou ale stále klubovou kapelou?!

Currents jsou ve světě moderního metalu skutečným klenotem, k němuž si stále více fanoušků nachází cestu. Od vydání debutového alba The Place I Feel Safest (2017) si udržují status kapely s velmi silnými texty a progresivním přístupem. Především díky úchvatnému hlasovému rozsahu frontmana Briana Willeho patří Currents mezi nejzajímavější kapely americké metalové scény. Nebojí se experimentovat se samply ani honosnými instrumentálními podklady.

To všechno obsahuje i nová deska The Death We Seek, přitom ale kapelu prezentuje v trochu jinačím plášti. Zatímco deska The Place I Feel Safest byla temnou a vyřvanou zpovědí mladých talentovaných muzikantů nabitých testosteronem, druhá placka The Way It Ends (2020) nabídla mnohem komplexnější přístup k vyjádření hlubokých myšlenek skrze uhlazenější metalcore s úchvatnou atmosférou. Třetí album je opět jiné, je tvrdší, temnější a ve výsledku možná i nejupřímnější ve smyslu vyjádření současného kapelního rozpoložení, které koncem minulého roku utrpělo nepříjemnou ránu. Kytaristovi Ryanu Castaldimu totiž byla diagnostikována rakovina.

V deseti skladbách je stín této nepříjemné události cítit. Ostatně ještě před vydáním kompletní nahrávky Currents zveřejnili čtyři singly z desky, které překvapovaly ještě těžší atmosférou, než na jakou byli fanoušci doposud zvyklí. První zveřejněný song The Death We Seek naznačil plynulé navázání na desku The Way It Ends díky proměnlivé náladě a přechodům mezi zatěžkanými slokami a zpěvnými refrény. Podobně pak zapůsobily i ukázky Remember Me a So Alone, v nichž Currents složili své možná nejsilnější refrény. Brian Wille v nich doslova exceluje, a přesto nepředbíhá rytmicky skvěle sehranou kapelu. Ta baví i skladbou Vengeance, která překvapila nezvykle zatěžkanými kytarami s enormním rytmem, v němž jsem kapelu nepoznával. Brian Wille se zde svým growlem dostává do šíleně nízkých poloh, které evokují dystopii. Právě po této písničce jsem byl velmi zvědavý, jak bude znít celý zbytek desky a zda se kapela náhodou nezačíná ubírat jinými směry.

The Death We Seek v dalších šesti skladbách klouzá na hraně metalové temnoty, do níž Currents zatím ještě zcela nepropadli. Jejich příklon k více „metalovějšímu“ soundu prezentuje především song Living in Tragedy, který svými šlapanými bicími, pochodujícími riffy a elektronickým podkladem nápaditě připomíná metalové obry Rammstein. Corové fanoušky tento jednodušší groove ale rozhodně neurazí. Currents si v nesmírně chytlavé skladbě drží svůj rukopis a zejména silně emotivní refrén tady chytá za srdce neskutečnou energií. Do toho lze ve slokách slyšet i deathcorové screamy, kterými Wille jen ukazuje, že mu nedělá problém jakýkoli typ vokálního projevu.

Že si Currents umí parádně hrát s emocemi fanouška, dokazuje i skladba Beyond This Road, v níž zpěv nabývá zblázněných screamů v kontrastu s opět silnou refrénovou pasáží, která posluchače doslova nadnáší. Řekl bych, že právě tato skladba nejlépe definuje celou desku, která je na jednu stranu těžká na poslech, ale odlehčují ji vhodně komponované působivé refrény s velkolepou atmosférou. Nová tvorba Currents tak spíše než tvrdě působí temněji a zádumčivěji a trochu tak odkazuje na metalové kořeny, z nichž skupina vychází.

Závěr desky pak určuje písnička Guide Us Home, která je založena převážně na čistých hlasových polohách, jež epochálně zakončují celý příběh. I přes toto působivé finále mi připadá, že deska končí tak trochu z ničeho nic. Určitě by jí slušelo ještě nějaké závěrečné outro, které by celou tuhle lehce ponurou nahrávku lépe dokreslilo. Na Currents je ale i na třetí desce sympatické, že se nesnaží svoji muziku za každou cenu tlačit směrem k širšímu mainstreamu, byť by skupina jejich kvalit k takovým tendencím mohla snadno sklouznout. Jejich tvorba je stále tak uvěřitelně naturální a upřímná, že pokud jí propadnete, už nebudete chtít poslouchat nic jiného. Currents jsou vskutku speciální kapelou, která si zaslouží víc než jen hraní v klubech pro maximálně 700 lidí. Je však otázkou, zda s takto tvrdou a specifickou muzikou mají šanci se dostat do větších halových prostorů. Já pevně doufám, že se jim to podaří.

Verdikt 87%

Currents dokázali i na třetí desce prodat svůj talent a cit pro atmosférickou metalovou nahrávku. V deseti nabitých skladbách se prezentují nápady a především obrovskou energií, kterou jim může mnoho podobných kapel závidět. Je to lepší než minule? Těžko říct. Rozhodně ale jde o velice povedenou nahrávku s jasným a nenapodobitelným rukopisem, díky němuž zůstávají Currents jedinečnými.