Obrázek k článku RECENZE: Mat213 natočil výpověď generace Z, která chytne a nepustí
| Petr Malásek | Foto: Press

RECENZE: Mat213 natočil výpověď generace Z, která chytne a nepustí

Vznosný titul hlas generace většinou připadal písničkářům, jako jsou Karel Kryl nebo Vladimír Mišík. Kdo ale může mluvit za současné dvacátníky, kteří nemají nic jisté? Klidně to může být potetovaný umělec Mat213, ostatně bylo by to symptomatické. Na svém novém albu Nesu oheň vtipně glosuje život generace, které už zbyl možná tak humor.

Překvapení je to hned na začátku. Hned první skladba alba je totiž zamyšlený love song,
který sleduje dívku v paneláku. Na albu si Mat213 vůbec často vybere velmi specifickou situaci, jakou je jinde třeba jízda v tramvaji (Třídní sraz), na základě níž umně vytvoří zamyšlené, až existenciální dílo. Což zní možná strašidelně, takže je nutné dodat, že s hyperpopem experimentujícího muzikanta se na novince rozhodně nestal filozofický pozér. Vše je naopak organické a hlavně velice zábavné.

Už na svém minulém albu Party in Prague nás ostatně Matěj Čech, jak zní Matovo občanské jméno, vyzýval, že máme „odložit Hegely a Sartry“. Posun je k pádnější výpovědi ale na novince víc než patrný. Mat213 chytře a nezatíženě poukazuje na problémy, které řeší jeho generace, ať už je to nedostupnost vlastního bydlení, nebo srážka s realitou po odchodu z vysoké školy.

Dalším rozdílem od minulého alba je počet hostů. Na Nesu oheň jsou dohromady čtyři
featuringy a jedním dechem je třeba podotknout, že každý danému tracku dodává přesně to, co je třeba. Ať už je to Annabelle vystupující jako zdroj vášně v tracku Kotě in the Panelák, anebo Arleta, která se od Mata vzdaluje. Rapper Lajfr v tracku 50 zase dobře tvoří paralelu s vlastním otcem.

Mat213 na albu ukazuje, že dokáže bez problému skákat mezi žánry. Od metalového Dekadent Love s Václavem Noidem Bártou (!) okamžitě přeskakuje do funkové písně Třídní sraz, kde popisuje setkání se spolužáky z gymnázia a to, jak se změnily jejich životní cesty. Dokáže k tomu použít dokonale břitkou zkratku: „Třídní sraz po letech / dvacet kriplů z různejch oborů.“

Albu se rozhodně nedá upřít textová a hudební originálnost. Spousta písní na albu funguje
v jistém kontrastu: například píseň Christos Zafeiris věnovaná slávistickému středopolaři.
Jde zároveň o hymnu zasvěcenou konkrétnímu fotbalistovi, ale také do ní svérázně probublávají existenciální otázky života. „Teď máme deprese a taky úzkosti, prej tím, že máme moc svobody, / anebo tím, že naše generace si nemůže skoro nic dovolit,“ rapuje Mat213. A těžká témata tímto způsobem hozená do hávu tanečních beatů ilustrují současnou generaci výstižně.

Verdikt: 83%

Fotbal, doomscrollování nebo večerní letní party – Mat213 střídá na celém albu témata. Jeho deskou prochází jako červená nit v podobě leitmotivu problémy generace Z. A Mat213 je tu najednou ten nejzábavnější nosič plamene, kterého v českém rapu máme.