Obrázek k článku RECENZE: Maskovaná senzace Sleep Token se překonala.  Zraje s každým poslechem
| Frank Fišer | Foto: Andy Ford

RECENZE: Maskovaná senzace Sleep Token se překonala. Zraje s každým poslechem

Maskovaná britská kapela smetla světové hitparády. Patří k těm, díky nimž se i z tvrdých metalových riffů občas stane pop. Album Even in Arcadia je její mistrovské dílo.

S mumrajem kolem nové desky maskované senzace z Velké Británie musíme zpět až na začátek loňského roku. Už tehdy mezi fanoušky kolovaly zvěsti, že od Sleep Token uslyšíme novou
hudbu ještě před letošním festivalem Download. Tuto informaci tehdy pustil do světa Andy
Copping, šéf zmíněného festivalu. Nikdo však netušil, že odhalení alba a další kapitola kapely budou provedeny s takovou precizností a tajemností, jaké jsme dosud nezažili.

Od prvotních spekulací jsme se dostali ke sledování živého přenosu z observatoře v L. A., luštění morseovky, analýze notových osnov a hledání kešek v terénu – to vše nás dovedlo až k novince Even in Arcadia. A otázka zní: Je stejně dobrá, nebo lepší než předchozí Take Me Back To Eden, která katapultovala Sleep Token do čela hudební scény? Jednoduchá odpověď zní: Ano. ALE…

Pokud jste o Sleep Token zatím neslyšeli, Even in Arcadia na vás nebude mít tak okamžitý dopad jako její předchůdce. To potvrzují i skalní fanoušci. Ale právě v tom tkví kouzlo této desky. Stejně jako muži, i alba Sleep Token spadají do dvou kategorií – grower, nebo shower. A Even in Arcadia je dokonalým příkladem growera: album, ke kterému se budete vracet týdny, měsíce i roky.


Deska, která s časem zraje, odhaluje odkazy na předchozí tvorbu (jak je u Sleep Token zvykem) a postupně rozkrývá nové, skryté vrstvy a klenoty. Namátkou můžeme zmínit saxofonové party Gabi Rose z BILMURI, smyčce v podání bubeníka II, nebo dokonce videoherní inspirace, jako v případě skladby Past Self, která nepřímo svojí melodií odkazuje na sérii Legend of Zelda.

Diskuze o „příliš vycizelované produkci“ a posunutí projevu frontmana Vessela kupředu však přehlížejí zásadní fakt: Even in Arcadia je dosud nejosobnější nahrávkou kapely. Spíš než výpověď masky jde o zpověď člověka za ní. Dva z prvních singlů, Caramel a Damocles, upozornily na problémy uvnitř fanouškovské základny – od neduhů po místy toxické chování. Co se týče singlů, novinka jich nabídla nejméně od druhé desky, což jen zvýšilo hlad po plném albu. To však svou komplexností, pestrostí a emocionální hloubkou vše vynahradilo.

Jednou z největších předností Sleep Token je naléhavost, kterou do své hudby dokážou
vtisknout, a ani Even in Arcadia není výjimkou. Už na Take Me Back To Eden byl patrný příklon k r’n’b, který se na novince projevuje ještě výrazněji. Přesto je tento stylový experiment zasazen citlivě, přirozeně a bez zbytečného kalkulu. Jak už bylo řečeno: Even in Arcadia je objektivně to nejlepší, co Sleep Token kdy vydali. Nečekejte však jednorázovou senzaci – toto album je jako zralý sýr s archivním vínem, vyžaduje čas a trpělivost.

Jeho velikost potvrzují nejen prodejní čísla, ale i vyprodaná halová turné a headline sloty na předních festivalech. A já tiše doufám, že jednou uvidíme Sleep Token vyprodávat Letňany v Praze.

Verdikt: 90 %

Even in Arcadia je mistrovské dílo kapely, které boří nejen žánry, ale i zažité hudební konvence. Sleep Token potvrzují svou jedinečnost emocemi nabitou hudbou, která roste s každým poslechem. Ne pro rychlé senzace, ale pro trvalý zážitek.