Arianu Grande zmiňuje Madison Beer jako jednu ze svých inspirací dlouhodobě. Nahrávka Locket to opětovně potvrzuje, objevují se tu ale i hudební odkazy na Charli xcx, a to zejména v tanečnějších písních, které koketují s hyperpopem, anebo na Billie Eilish; její vliv promlouvá skrze introspektivnější skladby a připomíná ji i obdobně minimalistický zpěv. Kde v tom všem ale posluchač najde skutečný hlas protagonistky alba?
Madison Beer rozhodně není bez talentu, jinak by první smlouvu nepodepsala už ve třinácti letech. Že je o ni zájem, dosvědčuje i fakt, že se v lednu vůbec poprvé dostala do singlového žebříčku Billboard Hot 100, se skladbou Bittersweet nejprve debutovala na 98. místě a pak se vyšplhala až na 68. příčku. Jenže její tvorba není bohužel nijak zvlášť ojedinělá, což je v nahuštěném světě popu zásadní problém.
Písničky na Locket jsou sice v pohodě poslouchatelné, ale chybí jim výraznější osobnost. Deska se snaží sázet na proměnlivost a vrstevnatost, ale málo důrazně. Jako by Madison Beer neměla odvahu postavit se sama za sebe, dupnout si a více se vymezit. Místo toho slyšíme už mnohokrát slyšené.
Neurazí to, není to průšvih, ale na druhou stranu ani nic památného, k čemu by se bylo potřeba opakovaně vracet. Prostě spotřební popík k instagramovým reelsům anebo do zkušební kabinky v H&Mku. Párkrát deska sice udeří hřebíček na hlavičku, ale pořád s malou naléhavostí. Chybí tu výraznější motivy, šťavnatost a drajv.
S těmi nedostatky bude Madison Beer bojovat asi stále dokola, dokud nenajde silnější identitu, kde by více než hlas jejích inspirací, promlouvala ona sama. Do té doby vlastní stín jen těžko překročí.
Hodnocení: 55 %
Verdikt: Madison Beer má příjemný hlas, se kterým umí pracovat. Akorát ty písničky má dost zaměnitelné, a tak ve výsledku není, co zpívat.