Písně na desce jsou tak pestré, že si každá zaslouží samostatnou pozornost. Album otevírá Okřídlený vlak – píseň, která v sobě koncentruje všechno, co dělá Lufťáky Lufťáky. Není pochyb, že se z ní co nevidět stane velká lufťácká klasika. Poctivě vystavěná country pecka s refrénem, který neurazí žádného českého honáka a u táboráku s ní ostudu rozhodně neuděláte. Skladba vznikla už na letišti v Londýně, když si kapela uvědomila, že letadlo je vlastně jen vlak s křídly. Okřídlený vlak tak potvrzuje, že country námětů existuje i v dnešním ultramoderním světě dostatek – a že renesance tohoto žánru je možná nejen v USA, ale i v našich kotlinách.
Není to tak jednoduchý se houpe v rytmu, který by roztančil i zarytého intelektuála, a banjo tu hraje první housle. Text se tentokrát pouští do filozofických hlubin, ze kterých jde hlava kolem. Pozorný posluchač zde může zaslechnout podobný rukopis jako u agro-hitu Je to dobrý… Znalci Belkova a Šťastného díla jistě vědí.
Kdybych se narodil v Brně je jednoznačně nejvýraznějším tahákem celé desky Nevadí… Lufťáky tu doprovodil místní cowboy Joshua, který si s kluky střihl píseň v lidovém duchu. Jižanským tónem a s pořádně horkým bramborem v puse tu hlasem nashvillského šerifa česky zpívá o tom, jak krásně by mohl vypadat jeho život, kdyby se narodil právě v Brně. Tahle píseň s lehkým nádechem science fiction bezpochyby zaujme každého posluchače, který se během poslechu dostal až ke třetí skladbě.
Zato Kamarád je úplně z jiného soudku. Pamatujete na skladbu Nebeský dostih z debutového alba? Tentokrát však neoplakáváme ztrátu ušlechtilého oře, nýbrž psího parťáka, který za nás posílá do nebe pac. Škoda jen, že tento motiv opět nenazpíval Václav Klaus – měl by k tomu přece jen historicky blízko. Skladba je to silná, dojemná a koňácká tak akorát.
Následující dvojice písní Speak Up a Love Somebody se nese v poněkud odlišném duchu. Chlapci zde zjevně zatoužili sundat nohu z plynu a přinášejí dvě anglicky zpívané skladby, za které by se nemusel stydět ani Willie Nelson. Zejména ta druhá jmenovaná je brilantní kousek, v němž opět hostuje už známý brněnský cowboy Joshua Magee. Love Somebody je překrásná country balada, která se z jemného, téměř medového tempa postupně rozroste až v komorní gospel.
Kolekci písní uzavírají To bude mít dohru a Křeček. První je klasická honky-tonk vypalovačka s klavírem, který by dokázal probudit i spící saloon, druhá zase námořnická píseň neboli sea shanty o nešťastně zesnulém mazlíčkovi, která se vám do hlavy zakousne jako ušní červ a nepustí. Všímáte si, že tahle kapela má až podivnou slabost pro mrtvá zvířata? Ale co… Nevadí!
Lufťáci svou novinku Nevadí samozřejmě nenechají projít bez pořádné oslavy. Křty proběhnou hned dva – v Brně 10.11. a v Praze 18.11. Pražský se uskuteční v MeetFactory a doprovodí ho i čundr přes Prokopské údolí pro ty, kdo se chtějí do trampské nálady dostat ještě před koncertem. Brněnský křest pak slibuje domácí atmosféru a možná i pár boroviček navíc. Z celé nashvillské mise navíc vzniká film, který by měl být uveden právě v rámci obou večerů.
Verdikt: 10 z 10 mrtvých křečků
Pokud by country mělo smysl pro humor, znělo by přesně jako Nevadí. Lufťáci dokazují, že mezi recesí a opravdovou muzikou vede tenká hranice – a oni po ní jedou jako po kolejích.