O triu Liškou ke zdi víme jen to, že pochází z Ústí nad Labem nebo okolí a překrývá se s jinou tamní kapelou Molly the Bloom. Soudě podle zmínek na YouTube, je to především koncertní kapela, která dovede potěšit štamgasty někde v hospodě nebo v klubu. Právě jim vyšel debut Liškou ke zdi 1, který těží hlavně z kytarových kouzlení Martina Jáchyma. I když tu a tam bude některé sólo možná patřit jeho kolegovi Vladimíru Dundrovi…
Pokud bychom pro orientaci hledali srovnání s někým známějším, nabízí se Dire Straits. Stačí si pustit Utopence lásky a hned začnete přemýšlet, jestli to není cover nějakého kousku od Knopflerovy kapely. Stejný melodický soft rock středních temp, vzdáleně vycházející z anglo-irského folku, neagresivní doprovod, často kytarová sóla s knopflerovskými rejstříky. Střední tempa, klidný, někdy – třeba v Molly – i kapku zasněný, až monotónní zpěv. Ne že by se to špatně poslouchalo, Liškou ke zdi zní velmi příjemně, ale ta nepůvodnost, jen trochu zředěná tím, že místo angličtiny slyšíme češtinu, trochu irituje.
Kytarová sóla jsou nejvýraznějším rysem Liščího debutu. Ne že by byla špatná, ale tu a tam jsou zbytečně dlouhá a přes všechnu snahu po chvilce nudí. Naživo na koncertech pánové určitě vyzní zábavně, ale ze zvukového záznamu chvílemi cítíme, že padá řetěz. Co je přes tři minuty třicet, se promění v uspávanku.
Nejzajímavější písní z Liškou ke zdi 1 je Černě a věrně. Tady se knopflerovský keltský folk rock prolíná s romskou nebo východoevropskou hudební kulturou a výsledek výrazně trčí nad ostatními písněmi. A pozor na dvě varianty desky – jednu na přehrávání na Spotify, druhu k placenému stažení na Supraphonu. Je zajímavé, jak stejné, jen jinak uspořádané skladby dají jedné a téže kolekci písní trochu jiného ducha.
Verdikt: 65%
Solidní, i když trochu obstarožní kytarová nahrávka, na níž kapela trochu naráží na studiové limity. Ale třeba pro vyznavače Dire Straits musí být Liškou ke zdi naživo zábava.