Když Lake Malawi v roce 2017 vydali debutovou desku, logicky je každý srovnával s Černého předchozí kapelou Charlie Straight. To srovnání nebylo nijak nucené, když Albert kdysi Lake Malawi založil, znělo to, jen jako kdyby chtěl s jinou kapelou hrát stejné písničky.
Trvalo to, ale je to pryč. Na Charlie Straight můžeme definitivně zapomenout, Lake Malawi zní na novince jako úplně jiná kapela a bezpochyby si zaslouží uznání, že frontman dokázal ten přerod dokončit a definitivně se od minulosti odtrhnout, tohle se zas tak často nevidí.
The Great Video Game Crush je dobrá deska. A zajímavá na první poslech. Šťavnatý otvírák na úvod, krátce poté roztančená DO IT aspirující na tuzemský disko singl roku… Skladba za skladbou utíkají ve svižném poklusu nadnášeny tak osmdesátkovými klávesami, že k úplné atmosféře chybí už jen neony a křiklavé adidasky na suchý zip. Začátek jak víno, až jsem byl dojatý, že takový zvuk konečně u nějaké tuzemské desky slyším.
Jenže to jsme zároveň u toho. Lake Malawi jsou jednookým králem, triumfují u nás na poli, kde se jim nemá kdo postavit. Nemají srovnání, leda že bychom se podívali za hranice, a tam už by kouzlo Lake Malawi hodně vybledlo.
Jejich aktuální tvorba je zjednodušeně řečeno taneční pop rock, ale s přesahem do několika žánrů stojících na synťácích. Synthpop, electroclash, french house, všechno to tu je a všechno už jsme někde slyšeli lépe. Na první poslech se nabízí srovnání s kapelou Phoenix, ale skladby na The Great Video Game Crush evokují i Zoot Woman, Daft Punk nebo Jean-Michela Jarreho (fakt je to tam). Budu se opakovat, ale smekám před Lake Malawi, že přišli s nahrávkou, jež k takovým hudebníkům ať už vědomky, či nevědomky odkazuje. Jedním dechem ovšem dodávám, že díky tomu je na nahrávce bohužel minimum původního zvuku, který by nějak Alberta a jeho kapelu definoval. Charlie Straight to měli, Lake Malawi jen pečlivě okoukali některé zahraniční žánrové hvězdy a výborně jejich zvuk adaptovali na tuzemské podmínky, které si tu teď bez jakékoli konkurence přímo sami vytváří.
Na druhou stranu, co nový repertoár Lake Malawi postrádá na originalitě, to krásně dohání v provedení. Zvukově ta deska nemá mezery, je z ní znát, že tahle taneční poloha nemá bavit jen fanoušky, ale i zúčastněné hudebníky a producenty. Černý se ve zpěvu rozhodně víc odpoutal než na předchozích deskách a dá se mu snadno věřit, že tohle je cesta, kterou chce vesele kráčet dál.
Noví Lake Malawi zkrátka hrají diskošku s úsměvem na rtech a nejspíš i od srdce. Jakkoli mám výhrady k obsahu, jsem rád, že deska vůbec vyšla, tuzemská scéna podobných nahrávek potřebuje houšť, aby žánr získal alespoň nějaký prostor a následovníky. Pravděpodobnější ale je, že nám tu za několik měsíců po The Great Video Game Crush zůstane jen pár skvělých singlů. Ale díky aspoň za ně, Alberte.
Verdikt: 69 %
To nejlepší, co zatím Lake Malawi nahráli. Skvělý zvuk, fungující singly, sympatické tempo. Jen to postrádá originalitu.