Vypsanou fixu sleduji mnoho let, začalo to nenápadně jako fandění regionální kapele ze stejného města, která se z RC Ponorka, Žluťáku a studentského Majálesu dostala do silvestrovského vysílání Noci s Andělem a v natřískané Lucerně představila mimořádně silnou desku Fenomén, která kapelu dle mého uvedla ze světa regionů a úžasných malých klubů, do světla reflektorů populární hudby. Mnoho let po vydání Fenoménu jsem zapnul v den vydání Kusy radosti a okamžitě mi do zad vešel ten stejný impulz husí kůže, jako když jsem tehdy poprvé zaslechl „Brzy se jazyk dotkne Ruzyně, anebo taky ne!“ To mi udělalo – stejně jako zbytek celé nové desky - velikou radost.
Počínání Márdiho a party stále nadšených muzikantů z Vypsané fixy jsem v posledních letech sledoval jen občasně. Pánové z kapely se z kluků opravdu stali pány. Márdi, mladický sex symbol a lamač dívčích srdcí v rozervaných jeanech a ledabylým postojem za kytarou, se stal příjemně zestárnuvším rockerem. S dobrou náladou a nevinností jemu vlastní komentuje prostřednictvím internetových streamů vše možné a přes období lockdownu se společně s kapelou snažil fanouškům vynahrazovat zrušené koncerty a obecně udržovat vazbu mezi fanoušky a kapelou, na níž jsou party jako Vypsaná fixa postavené.
Song Vídrholc, který celou desku otevírá, okamžitě rozpumpuje krev a navodí atmosféru rozskákaného klubu, řvoucích kytarových aparátů a vzrušeného dusna ve vzduchu. V ten moment mi je jasné, že rozpaky, které jsem pociťoval při poslechu desky minulé (Kvalita 2019) a již dříve vydaného singlu Už dlouho nemluvíš, který sice má zajímavý text, ale jinak je spíš běžnou radiovou písničkou s lehkým nádechem country rocku a velkým množstvím klišé, jsou rázem rozmetány větrným mlýnem po polabské nížině.
Introspektivnímu bádání ve vlastním stárnutí a nedokonalostech je na desce věnovaná píseň číslo dva – Kusy radosti. Ta vtipně, ale zároveň i věcně, komentuje problémy stárnoucího člověka a jeho světa.
Sen pak připomíná skutečným spánkem a lucidním světem obalené obrazy. Písnička se nese v nejlepším duchu skladeb Otužilci či Samurajské meče. Za mě je to nejspíš nejsilnější píseň celé nové kolekce.
Skladba Kouřící miminko je zase abstrakcí obalený příběh, jaký posluchači Fixy znají z minulosti z písní Štěstí Jimy Dixona či Robinson. Márdi si v textu opět vypůjčuje popkulturní reference a vrství obrazy „nonsensů“, které ve výsledku vypráví potřeštěný příběh, který ale možná nějakou oporu v realitě bude mít. Společně s následujícím Bagristou ze Suezu, textem, který prostě ironicky a vtipně komentuje skutečné události, odhaluje také lehkou a ničím nerušící práci s elektronickými prvky, jako jsou samplery a automatické bicí.
Šína je singl je totální vypalovačkou punkového střihu. Tematicky se pak zařazuje k písním o emancipovaných a skvělých ženách, které svojí punkovostí a bezstarostností lámajíc srdce mladých mužů. Skalní fanoušky nejspíš okamžitě napadne píseň Nina nebo Sofie Lorenová.
Fortuna je zase klasickým love songem ve střihu 33 cigaret či Samurajských mečů – velmi silných songů z minulosti kapely, které dokázaly nalomit nejedno dospívající srdíčko. Mezi milostnými obrazy pak kraluje až depresivně působící slogan „Stokrát jsem poražený, stokrát se zvednu a jdu dál / na zádech naložený to, co se neříká.“ Podklad jemného kytarového rocku pak písni dodává onu melancholickou intenzitu.
Paranoidně laděný text skladby Chlap představil Márdi v poloze rapu na backgroundu bezchybně swingující kapely. Kdo je onen člověk s „hnědým srdcem a rudýma očima“ si můžeme jen domýšlet. Slova si opět hrají s pop-kulturními referencemi – je tu Saruman i Voldemort.
Buvol klipem vrací do devadestátek
Buvol, který si vtipně pohrává s podobností slov, přináší hned v úvodu jedno téma, které může být vnímáno jako nové - neokoukané, a to i v textech tak otevřených, jaké má Vypsaná fixa. „Holky maj kalhoty a kluci šaty, je jarní den.“ Zřejmost, se kterou je takový obraz sdělován jasně dokazuje, že Márdimu ani Vypsané fixe v tomhle směru žádný vlak neujel a neujede.
Vydejte se na školní výlet před třiceti lety
Klip k Buvolovi, který vznikl pod taktovkou režiséra Adama Vopičky, pak bere za střed svého zájmu estetiku devadesátých let, a je spíš takovým vtipným standardem klipů Vypsané fiXy, než nějakým závratným invenčním dílem.
Velká bílá zeď je smutná písnička. Opět si neodpustím historické srovnání: Papírová Hyena o patnáct let později – stejně krásná, depresivní, melancholická, a zároveň antidepresivní, jako rybička!
Hotel představený jako hlava je rozhodně zajímavé pojetí, celkově je však píseň s následující Už dlouho nemluvíš nejslabším místem alba.
Už dlouho nemluvíš má pak pro mě trochu táborákové pachuti, kterou nejspíš kapela pochytila z lockdownového releasu „Vypsaná fiXa - K táboráku“, který představuje 15 písní kapely v kotlíkářské unplugged verzi Márdiho s akustickou kytarou.
Klasická „fixí“ sestava prošla přes ono neblahé období pandemie změnou. Basáka Mejna nahradila nová tvář – Baskytarista Kryštof Mašek, který v minulosti doprovázel Mekyho Žbirku, s kapelou v průběhu roku 2022 nahrál všech dvanáct nových skladeb. Celou nahrávku produkoval Dušan Neuwerth a Ondřej Ježek.
Závěrem můžeme říci, že hity na desce jsou srovnatelné s nejlepšími písněmi minulosti kapely. Září zde jak originalita kapely a producentů tak úchvatná poetika Márdiho textů. Je tu zkrátka vše, co fanoušci fenoménu Vypsaná fixa milují!
Verdikt: 90 %
Vypsaná fiXa nadělila po obdobích rozpačitosti a táborákových kotlíkařin opravdu pořádný Kus radosti.