Už na debutu Hotel Blázen se rýsovala specifická vlastnost skupiny – v každé skladbě se něco děje. Členové souboru jsou invenční instrumentalisté, kytarista Tomáš Frolík ze sebe sype riffy, nad nimiž by se oblízly i světové hvězdy klasického rocku, a všechen zpěv těží z kontrastu a zároveň harmonie stařecky znějícího Michala Němce a mladičce působícího altu jeho neteře Anny Břenkové.
Album se jmenuje Mlhoviny kvůli stejnojmenné písni se vznešenou romantickou melodií a poetickým milostným vyznáním („Jsem blázen, ale nemám na to papíry / Protože blázen jsem jenom na chvíli / To kvůli tobě mi v hlavě tak trochu straší / Marně si říkám, měj rozum, to snad stačí“), kterou zpívá Michal Němec. Ta slova předznamenávají obsah celého čtyřicetiminutového alba.
Annin a Michalův svět je totiž uzavřený a izolovaný od všeho okolního dění („Je nám to úplně jedno / Že svět je nahoru a dolů / Je nám úplně jedno / Hlavně, že my jsme spolu“), celý vesmír se odehrává jen v jejich myslích, oba jsou jak z jiného světa. To ostatně dokládá i píseň Nahoře, jež zpívá o tom, že tam „nahoře se přidělovalo“ a stvoření, které bylo sesláno na svět, je zatím jen neúplné: „Tělo mám už tady, ale duši ještě tam.“ Album pak korunuje závěrečná skladba, elektronická instrumentálka Bojím. V chaosu zvuků nevíme, co se děje, jen na závěr, když kytarový motiv dává skladbě jistý řád, dívčí hlas vyděšeně volá: „Bojím! Bojím!“ Vstoupila konečně duše do těla a objevila realitu světa? Vypadá to tak!
Kromě obou vokalistů na sebe přitahuje nejvíc pozornosti Tomáš Frolík. Jeho hra na kytaru je co do barev neuvěřitelně imaginativní, a navíc má v sobě nezbytný drajv, který milostnému cvrlikání a dušezpytným úletům dává správný vyděšený charakter, drtí zároveň nebezpečí sentimentu, a nadto zásobuje písně dráždivou energií. Stejně jako Anna a Michal na protikladech svých hlasů si s kontrasty hraje i Frolík. Posluchač si tak užije dramatické změny tempa, neobvyklé rejstříky a barvitá sóla elektrické kytary.
Verdikt: 85%
Krásná deska, z níž čiší radost z muziky a štěstí z toho, že se setkalo pět lidí, kteří si padli do noty. A dva krásné verše jako tečka za recenzí: „V mojí hlavě zuří jarní revoluce / Řídí ji signály z mlhoviny srdce.“