Hardcorových nebo post-hardcorových kapel z Česka, které by měly nějaký „hmatatelný“ impakt v zahraničí, mnoho není. Pokud pomineme úplný underground, který si ale žije vlastním životem mimo jakékoli proudy, tak asi žádná podobně úspěšná kapela neexistuje. Až na Skywalker. Člověk nemusí být přímo fanoušek, aby viděl, jak moc tenhle pražský kvartet dře. Od roku 2011 si vybudovali poměrně silnou pozici v mezinárodním kontextu, dostali se do rosteru v žánru dost zásadní bookingovky Avocado, projezdili svět a sdíleli pódia s takovými kapelami jako Beartooth, Crystal Lake nebo Our Hollow, Our Home. Možná to zní jako klišé, ale Skywalker skutečně dostávají Česko na hardcorovou mapu. Nechme přitom stranou jejich ne zrovna šťastná prohlášení, že být zrovna ze srdce Evropy je pro ně spíš za trest.
Čerstvá deska All News Is Bad News nabízí deset songů o sedmatřiceti minutách. Skywalker tím navazují na tři roky staré album Late Eternity. Ne že by bylo celé tři roky ticho. Skywalker vypouštěli singly k nové desce už od února loňského roku. Nadpoloviční většinu nahrávky mohli fanoušci slyšet už měsíc před vydáním. Jestli něco úplně nepřekvapí, je to zvuk. O ten se jako obvykle postaral Damián Kučera, jinak samozřejmě bubeník kapely. Jeho producentský styl je patrný od prvních vteřin. Moderní heavy sound, který svou precizností a pečlivě srovnanými bicími může působit až neživě, ale ke Skywalker pasuje naprosto perfektně.
Hudebně je to ovšem posun kupředu. Tam, kde Late Eternity působilo místy až popově a možná chtělo nabídnout kapelu s většími ambicemi, tam je All News Is Bad News víc přímočaré, víc kouše a řeže a seká do živého. Zvuk je plnější a riffy ostřejší než v minulosti. Přitom Skywalker už skoro tradičně nezůstávají jen u kytarového burácení. Zajímavější moment alba přichází už v druhém songu Effigy, kde atmosféru refrénu rozvíjí přitažlivá a jakoby záměrně nepasující melodická linka. Na druhou stranu první tři skladby opakují v podstatě stejnou strukturu. Riffy, řev, breakdowny, řev na střídačku s čistým zpěvem, všechno se to různě promíchává, aby ve třech čtvrtinách tlak na malou chvíli ustal před závěrečnou náloží. Ve své předvídatelnosti to je až úsměvné. Generický dojem ovšem včas rozptyluje druhá půlka desky, která je ještě o poznání zajímavější a zábavnější. Třeba když se Skywalker uvolní a song Goaliath nečekaně otevřou jen zpěvem s klavírem, aby ho hned vzápětí zarvali do země písní Wonderland, snad nejrychlejším a nejvýbušnějším projektilem v arzenálu alba. Hned tři písně v druhé části desky navíc zpestřují hostovačky zpěváků z tuzemských No Face No Case, německých Chiefland a nizozemských Distant. Díky tomu deska dostává další zajímavé odstíny.
Celkem vzato Skywalker stvořili působivou kolekci, která má koule přeskakovat z těžkých metalcorových breakdownů do silných melodických katarzí nebo až lehce popových poloh. Jejich scéna asi zajásá a bude s nadšením odhalovat všechny drobné nuance vybočující ze striktních žánrových mantinelů. Zbytek světa zůstane inertní jako doposud. Na druhou stranu Skywalker dost možná víc nechtějí. I přes jistou šablonovitost skladeb je slyšet, že nechtějí přepsat sami sebe, naopak jim jde o to ještě víc upevnit pozici, kterou si už vybudovali.
Verdikt: 75%
Skywalker vydali dost možná nejlepší materiál své kariéry, který jim ještě upevní pozici na scéně.