Katy Perry vsadila na šestém albu na proměnu. V takřka 40 letech si zřejmě uvědomila, že je čas posunout se od barevné cukrkandlové image, která provázela její předchozí desky, k něčemu dospělejšímu. V praxi to znamená přechod od relativně rozverného popu k popu ryze tanečnímu. K tomu odhodila pár kusů oblečení, aby prodala své vysportované tělo, jež vůbec nenese známky relativně nedávného mateřství, a sexy milfka toužící ovládnout parket je na světě. Pardon za tu objektifikaci.
Odhlédněme ale od image a zaměřme se na hudbu. Ta je na desce 143, jejíž název je kódem pro „Miluji tě“, přinejlepším dost plochá. Katy Perry se nesnažila o žádnou velkou inovaci a napsala zkrátka písničky, které mají bavit. To se ale povedlo jen zčásti, protože většinou jsou songy banální, neúderné, nenápadité a hloupé, tedy nezábavné. Základní premisa zůstala nenaplněná.
Těch jedenáct písní se veskrze ohlíží k europopu a hudebním vlivům z přelomu milénia, což byla doba mnohdy značně divoká a vévodily jí housové beaty. Už tehdy to byla muzika prostá a kýčovitá a uplynulých 20 let na tom bohužel nic moc nezměnilo.
I proto album 143 působí poněkud zastarale, což v roce 2024 ještě umocňuje fakt, že se k popovému kormidlu dostaly tři umělkyně, z nichž každá dělá hudbu po svém – Chappell Roan, Sabrina Carpenter a Charli XCX. Katy Perry vedle nich působí neohrabaně a autorsky zcela bez vize. A výrazně jí nepomáhají ani hosté, jako jsou rapper 21 Savage, rapperka Doechii nebo zpěvačka Kim Petras.
Deska 143 je sice fádní, ale zase není tak příšerná, jak líčí některé zahraniční recenze. Skoro jako by se hudební novináři předháněli v tom, kdo se do Katy Perry lépe trefí a kdo její novinku víc shodí. Že je to album banální a bezradné, lze napsat i bez přehnaných výlevů a útoků. A navíc se tu několik světlých okamžiků najde, jenom se nezahryznou do paměti jako zpěvaččiny více než dekádu staré klasiky.
Katy Perry se proti negativním ohlasům ohradila tím, že nejde o žádnou hlubokou desku. V tom měla tedy jednoznačně pravdu. Od zpěvačky, která byla jednu dobu na vrcholu pop music, by ale člověk přece jen čekal něco trochu učesanějšího.
Verdikt: 45%
Katy Perry chtěla vyzkoušet něco nového. Že nesetrvává na místě ji ctí, ale kvalita výsledného produktu je bohužel nevalná. Deska 143 je fádní tuctárna, což je v popu verdikt rovnající se rozsudku smrti.