Jiří Burian se svou Demo Crew prokládá bluegrass eurodancem, trapové beaty mísí s motivy českého folkloru, dětskými říkankami a pokřiky ze sportovních stadionů.
Začalo to jako one man show inspirovaná humorem Andyho Kaufamana a Sachy Barona Cohena. Kapitán Demo nebyl ve své první inkarnaci vůbec tak tlustý, jak dnes rád dává na odiv. Mnohem výraznější byl obličej namalovaný tlustou vrstvou bílého líčidla v odkazu k Osvobozenému divadlu Voskovce a Wericha.
Jeho humor ale mnohé z tehdejších fanoušků omrzel. S každou další profesionálně odvedenou písní Demo ztrácel punc spiklenectví a image kultovky pro několik vyvolených, kteří dokážou rozklíčovat absurdní humor.
Mnohé změnila skladba Zlatíčka, která před třemi lety pomohla Demovi proniknout do rádií a především do domácností, jež dřívější písně typu Nenávidím koně nerozdýchaly. Aktuální album Mistr světa všeho podobně silný hit nenabízí.
Kapitán Demo od začátku působil jako parodie na ramenaté rappery, ve skutečnosti to ale byla spíš kritika nenažrané a přejedené společností. Jiří Burian, který si před lety Kapitána vymyslel a postupně vypiplal, má naposloucháno víc než o generaci mladší rappeři, kteří v drtivé většině jen bezmyšlenkovitě překládají angloamerické kolegy do češtiny. A jeho aktuální album zní jako jízda na horské dráha napříč žánry.
V Peacemaker spolu s ProGramem, tedy Jordanem Hajem, působí jako přestřelená verze Silk Sonic. Funky hraje i následující Něco tomu chybí, která je ale víc návodem na stavbu funky beatu než skutečnou písní.
„Padaj čísla, něco si přej / Rostou čísla, buď ready na hejt / Sorry, že mě poslouchá celá tvoje rodina / Sorry za Zlatíčka, sorry za fejm,“ zpívá Program jako moravský šohaj na digitální beat, který se brzy zlomí do rytmu karibského reggaetonu.
Nejde ale jen o žánrovou rozkročenost, Demův svět od hip hopu odlišuji také reálie. V písni Kamarádi z podsvětí vnáší do rapové kmenovosti patos a veksláctví 90. let. Ve skladbě Marilyn Monroe vzpomíná Filipa Topola, Ivana „Magora“ Jirouse nebo Petera Dohertyho, tedy jména, která nejmladší generaci hiphoperů velmi pravděpodobně neříkají vůbec nic.
Ve skladbě Hodný benga roubuje banjo na taneční beat tak silně, že nejde nevzpomenout švédské Rednex. Někde tady se album začne lámat do naprosté absurdity, jako by Demo testoval, kam lze ještě v jeho humoru zajít.
„Já mám benga, hodný benga, to jsou benga mý,“ alternuje lidovku Já mám koně, aby v následující skladbě přetextoval známý sportovní pokřik na „dáme party dáme, trička roztrháme / dáme party dáme, celej dům zbouráme“. Zde už při poslechu přichází na mysl oblíbené úsloví: To je tak blbý, že se to bude líbit.
V Čardáši kromě refrénu „kolik čar dáš za jeden čardáš“ prolínají konverzační scénky bez hudby, následující Přírodo je vyznáním podaným úlisností rozněžnělého Jaroslava Duška. V následující meditaci pak Kapitán spolu s ProGramem vulgárně vynadají přírodě, protože vždycky byla „pěkná svině“.
Na konci alba zpívá Kapitán Demo s Daliborem Jandou o nedělní party, která se protáhne až do středy. A jeho album Mistr světa všeho skutečně zní jako záznam několikadenního večírku, na němž lidé tančí, pokřikují jednoduchá hesla, žvatlají a předbíhají se v přepínání písní, takže do konce jich dohraje jen pár. V závěru zbyla jen scénka, jak se nepodařilo nahrát píseň s Tomášem Klusem.
Přes všechen surrealismus a přeskakování mezi žánry a tématy jde ale o řemeslně dotaženou nahrávku, která chytře imituje současné trendy hip hopu a roubuje na ně nostalgii taneční hudby.
Kapitán Demo – Mistr světa všeho
Hodnocení: 70%
