Mixtape je v podstatě nejpůvodnější formát rapové subkultury možná i proto, že je nejspíš i v rámci tvůrčího procesu osvobozující. U Yzomandiase jsme si již v minulosti zvykli na double-písně, různé hudební i lyrické nápady, které jako by spojovaly dva odlišné světy, přístupy. Nebo zkrátka na dvě písně, které se prolínají tak, že si toho posluchač všimne až po chvilce. V tomhle ohledu je jeho třetí mixtape dechberoucí, a to díky skvěle odvedené práci NobodyListena, který zaštítil mix. Celý produkt vyselektoval a namíchal prý téměř z nepřeberného množství tracků, které mu Yzomandias poskytl, do solidní, až klubové podoby.
V rámci lyriky samozřejmě největší pozornost upoutá velké množství explicitních výpovědí se sexuální a občas i násilnou tematikou, kterou však Yzo naštěstí vždy včas vyváží humorem či sebeironizací. V mnoha slovních obratech a obrazech se pak Yzomandias překonává, místy se dostává až do poeticky laděné polohy. Dokonce je párkrát na hraně moralizování, nejspíš cíleného na mladší generace. A to jak v oblasti braní drog, či dokonce vztahů mužů a žen. Je to poloha, kterou je nutno uznat po všech jeho nekonečných „flexech“ jako docela vítanou. Jako kdyby mu začalo docházet, jakou má ve své pozici zodpovědnost.
Na mixtapu je opět ke slyšení mnoho referencí na popkulturu minulosti. O beaty se postarali producenti HAARP, Dokkeytino, Desolate, NobodyListen, Kansiik, Hasan, Jerry Lee & BadAzzBx, Decky či Komander Ground a zní velmi aktuálně, čerstvě, ale zároveň vyvolávají jistý pocit nostalgie po době, kterou možná ani Yzomandias sám na vlastní kůži nezažil. Toto velmi nenucené a přístupné „retro“ funguje na sto procent. Posluchač jako by se vezl luxusní, avšak trochu obstarožní a temnou limuzínou z klipu Nerozumí nám / když jedeme v noci. Cesta plná hudby stopuje noční město, za okny trochu poprchává a vzduchem voní těžce tráva.
Při poslechu mixtapu, z něhož se ozývají různé zdravice a hlášky hostujících, si nelze nevšimnout také pozdravu Jakuba Koháka, což umocňuje dojem bizarního spojení dvou světů, ale možná to také dobře vystihuje, jak na tom český rap dnes je. Sympatické je, že Yzomandias s NobodyListenem rozhodně nešetřil s tzv. air-hornem. Typickým prvkem rapové hudby a živých vystoupení, který ale dnes už tak často neuslyšíte i přesto, že dřív byl nedílnou součástí téměř každé rapové písně a jeho historie sahá hluboko do časů vzniku jamajského reggae dancehallu.
Masivním releasem Yzomandias opět potvrzuje svoji neochvějnou pozici na tuzemské rapové scéně. A díky práci, kterou na něm odvedl NobodyListen, jde dost možná o první skutečný mixtape se vším všudy a tou správnou atmosférou, který u nás vyšel. Rozhodně je jediný svého druhu.