Když kapela vydá během dvanácti měsíců tři zásadní alba – Zen Arcade (1984) bylo dokonce dvojalbum, New Day Rising a Flip Your Wig (obě 1985) – je jasné, že zažívá mimořádné tvůrčí období. Hüsker Dü v roce 1985 nebyli jen produktivní, ale hlavně na vrcholu svých tvůrčích sil. A box set 1985: The Miracle Year to dokazuje s frenetickou naléhavostí.
Nazvat rok 1985 zázračným pro Hüsker Dü není póza, ale prostý popis reality. Trio tehdy uzavřelo svou nejdivočejší, hardcore kapitolu, a zároveň otevřelo dveře k podobě kytarového rocku, která o pár let později díky kapelám ze Seattlu měla ovládnout rádia. Box set 1985: The Miracle Year tento přerod zachycuje v přímém přenosu – bez studiových filtrů, jen se zpětnou vazbou a neúnavnou energií tří muzikantů.
První polovina kolekce, kompletní koncert z klubu First Avenue v domovském Minneapolis krátce po vydání alba New Day Rising, je jako přímý náraz do zdi. Trio Bob Mould (kytara, zpěv), Grant Hart (bicí, zpěv) a Greg Norton (basa) ze sebe sype jednu údernou píseň za druhou s takovou rychlostí, že i kratičké pauzy mezi nimi vyplňuje pískot aparátů a hukot publika. Hardcore předchozích let tu ještě pořád zní v tradičním tempu a intenzitě uragánu, ale melodické ambice už nelze přeslechnout.
Starší skladby (Diane, Everything Falls Apart, Pink Turns to Blue) z debutu se přirozeně prolínají s čerstvě vydanými (The Girl Who Lives on Heaven Hill, I Apologize, If I Told You, Folklore), ke slyšení jsou i skladby z v té chvíli ještě nenahraného alba Flip Your Wig (kromě titulní i Every Everything, Makes No Sense At All, Hate Paper Doll a Green Eyes). Je patrné, jak kapela přestává hrát „jen“ rychle a začíná také vyprávět. 1985: The Miracle Year zachycuje zvuk skupiny, která si uvědomila, že vztek může být stejně důležitý jako zranitelnost.
Druhá část setu nazvaná More Miracles přináší dvacet skladeb z různých zastávek turné během roku 1985. Písně (Sorry Somehow, Eiffel Tower High, I Don’t Know for Sure, Don’t Want to Know If You’re Lonely, Hardly Getting Over It), které později vyjdou na albu Candy Apple Grey (1986), tu nepůsobí jako hrubé náčrty, ale jako hotové songy, jen zbavené studiové uhlazenosti. Právě tady nejlépe vyniká autorské duo Mould–Hart. Tvůrčím přístupem i pěvecky. Drsný baryton Moulda a popovější cit a vokál Harta se doplňují, harmonizují i srážejí, ale nikdy nepopírají. Greg Norton pod tím vším tká basové linky, které pevně drží chaos pohromadě a zároveň pomáhají otevírat nové melodické horizonty.
Zvukově nejde o rekonstrukci hledající dokonalost, ale o citlivě ošetřený dokument. Šum, drsnost a občasné nepřesnosti jsou součástí záznamu skutečnosti a osobitou výpovědí. Bez nich by zmizela čirá, niterná síla, která ukazuje, proč řada muzikantů označuje Hüsker Dü za zásadní kapelu pro svou vlastní tvorbu.
VERDIKT: 90 %
1985: The Miracle Year je syrovým, intenzivním a soudržným zachycením kapely transformující se v tvůrce moderního alt-rocku. Na koncertních nahrávkách se ukazuje, že hüsker dü představovali beatles amerického hardcoru a proč se slovo alternativní dostalo i díky nim do slovníku rockového mainstreamu.