David „Trugoy the Dove“ Jolicoeur zemřel v únoru 2023 v pouhých 54 letech přímo během nahrávání desky. Přes smutný podtext vibruje album Cabin in the Sky dobrou náladou, vtipnými skeči i hravými rýmy a rytmy. Značka Mass Appeal Records definovala svou loňskou sedmidílnou sérii Legends Has It…, v rámci níž album vychází, s cílem „zachovat minulost, oslavit přítomnost a posunout hip hop do budoucnosti“. Je ironií, že tato budoucnost zahrnuje i učit se přijímat smrt.
De La Soul z Long Islandu v New Yorku – ztělesněný protipól drsných, zlatem ověšených chlapců s bouchačkami, obklopených povolnými krasavicemi a kárami za sto tisíc dolarů. Místo krvavého svědectví z ghetta se trio vždy soustředilo na humor, pozitivní poselství a zejména na samotnou hudbu. Tahle taktika jim ve výsledku přinesla život na svobodě místo v kriminálu, ale hlavně nehynoucí slávu na piedestalu žánrových průkopníků a experimentátorů. Nejen originální sampling útržků známých tracků a manipulace s nimi – od Schoolhouse Rock, Funkadelic po Otise Reddinga, ale také laškování s funky a jazzem, to vše z vysmátých chlápků v květovaných košilích učinilo krále ve stavění hiphopových věží Jenga. Vedle souputníků A Tribe Called Quest nebo Jungle Brothers, taktéž sdružených v gangsta opozici Native Tongues, ukázali tu vlídnější tvář žánru než Public Enemy nebo N.W.A. Afrocentričtí outsideři vsadili na dů(vtip), potměšilý humor a lásku, což jim k jejich nelibosti vyneslo i nálepku rapujících hipíků.
K jejich příběhu patří producent Prince Paul (šest nominací na cenu Grammy) i to, že si trojice s neskrývanou nechutí podávala ruce s lídry komerčního hudebního průmyslu. Spolupráce s Gorillaz jim v roce 2004 Grammy nakonec vynesla. A patří k nim i třicetiletý boj o autorská práva skrze sampling ostatních umělců, z nichž mnozí De La Soul nikdy nesahali ani po kotníky. Jako jedni z prvních v historii vyzkoušeli místo ochrany major labelu crowdfunding a za týden vybrali přes sto tisíc dolarů na nahrávání. Nasaďme si tedy kolečkové brusle, spusťme zlámaný beat a rozjeďme se prozkoumat z mnoha pohledů nezvyklé nové album.
S Cabin in the Sky přicházejí rappeři a jejich crew po téměř deseti letech od předchozího alba And the Anonymous Nobody… Novinku otevírá konferenciér sympozia v pomyslné nebeské chatě, který zkoumá život vezdejší i život po životě. Promlouvá hlasem seriálové superstar Giancarla Esposita (Perníkový táta, Carlitova cesta, Mandalorian…). Když v místnosti vyvolává jednotlivé producenty a zpěváky účinkující na albu, včetně Posdnua a DJ Masea, zastavuje se konečně u jediného chybějícího hlasu. Dave? Dave…? Když Esposito dospěje k Trugoyovu jménu a nechá prostor zaplnit tichem, celý záměr alba se vyjasní. Je před námi album De La Soul, které vzniklo s Davem, i když on sám není svědkem jeho dokončení.
Jeho hlas se nakonec objeví v šesti skladbách z celkových dvaceti při ambiciózní stopáži alba přesahující sedmdesát minut. Ačkoli je tentokrát spousta důvodů ke smutku a slzám, deska absolutně nenavazuje na pochmurnou a zlověstnou náladu svého předchůdce. Naopak se jedná o náramně barevnou posmrtnou Trugoyovu hostinu, beztížnou jako kroky bohů na přebalu desky, jemuž vévodí ona chatka v oblacích. Podstatná část Cabin hraje jako moderní verze The Grind Date z roku 2004. Pokud jste toužili po pohledech party De La Soul na internetové randění a proplétání se dezinformacemi prostřednictvím signifikantních melodií a dikce dětských říkanek, jste na správném místě.
Absence jednoho z rapperů je paradoxně tíhou i pulsem alba. Na Pose padá náročný úkol, aby většinu rapu zvládal sám. Vždyť trademark De La Soul byl Daveův chytrý baryton versus Posův uzemněný tenor, přičemž oba tyto prvky často plodily inteligentní uchvacující fráze. Jak moc tato dynamika chybí, je zřejmé právě ve skladbách, kde Trugoy exceluje a dělí si s Posdnuem sloky. Posovy abstrakce ovšem stále fascinují a flow je parádní, nejednou se však potýká s osamělostí a sobectvím způsobeným nepřítomností parťáka. S otevřenou ranou, o níž už ví, že se nikdy zcela nezahojí. „Je to, jako bychom přišli o končetinu, abychom vyhráli,“ rapuje v Different World, aby se následně plně ujal role ďáblova advokáta: „Vím, že nám poskytuješ teplo, ale raději bych, abys tu byl s námi a bojoval s chladem.“
Svůj díl nese také elitní směsice hostů, která masivně podporuje a chápe jedinečnou emocionální závažnost a koncepční ambici díla. Nejde vlastně ani tak o hosty jako spíš o participující přátele, kteří jsou na zádušní party pro zvané, aby podpořili svou rodinu. Patří sem stand-up star Jay Pharoah ze Saturday Night Live, který se zhostil introskečů, slovutný Nas a iniciátor celé série Legends Has it…, hip hop jazzový inovátor Q-Tip aka the Abstract, Slick Rick, Common, Killer Mike, Black Thought, zpěvačka švédských Little Dragons Yukimi Nagano, Bilal a další. Sami Posdnuos a Maseo k materiálu přistupují s citelnou úctou, ale též s humorem, uvolněností a dobrodružným duchem, což definovalo DLS od samých počátků. Nejedná se ovšem o zakonzervovaný hrobeček na památku vytesaný do kamene. Jde o životem překypující album plné pohybu, reflexe, radosti z tvorby a přirozené navázání na vše v minulosti dosažené.
Sestava zaangažovaných producentů tuto kontinuitu odráží neméně, vřelá produkce překypuje energií a seznam beatmakerů vzbudí v každém fanouškovi Eastcoast rapu nadšení. Mezi nejznámější jména patří Pete Rock se svým soulovým temperamentem a DJ cutem a vedle něho hvězdný DJ Premier. Ten svými bicími breaky a smyčkami uspokojí každého hiphopového tradicionalistu a navozuje potřebný neklid. Můžeme jmenovat další velikány, jako jsou Jake One, Nottz či Just Wazzx3. Nejvíce se na imaginárních technikolorových rytmech alba podílel dlouholetý spolupracovník Supa Dave West, který tu má dokonce pět kreditů. Jeho gospelové křoví prosvítá neustále v kombinaci s vířením perkusí a instrumentálním aranžmá valícím se z výšin. Také samotný Trugoy utváří zvuk, který je hřejivý, oduševnělý, někdy i zaprášený a vždy zaměřený na detail. Rytmy se pohybují s uvolněnou sebedůvěrou a nechávají prostor k reflexi, přičemž si zachovávají typickou energii skupiny. Textury se vrství a nejsou přeplácané. Každá skladba byla vytvořena s absolutní péčí a vědomím, že jde o další střípky k odkazu, který je již tak plný významů.
Slyšet Daveův bezstarostný příběh o tom, jak se z chtíče stala láska, v závěrečné skladbě Don’t Push Me, je hořkosladkou připomínkou, že je pryč, ale také potvrzuje, že De La Soul mají stále smysl pro hru. Cabin in the Sky je pro ně zásadním bodem zlomu, i když ne prvním. Daveův odchod skupinu navždy změnil. 3 – 1 = 2. Když ale máte okolo sebe tolik blízkých, kteří zajišťují hladký přechod z krize, je těžké se nad tím vším neusmívat. Cabin in the Sky není pohřeb, ale pokračování. Album, kde ztráta nevymaže vitalitu, kde vývoj nezastíní minulost a kde dva přeživší členové nesou třetího s láskou a porozuměním.
VERDIKT: 85 %
De La Soul vybudovali něco většího, než jsou oni sami, a teď se naučili, jak to udržet při životě, přestože jim do toho vstoupila smrt. YUHDONTSTOP!