To slovo popových je v uvozovkách zcela záměrně, The Great Impersonator totiž ryzí pop opravdu není. Halsey desku pojala jako koncept, kdy každou píseň zvukově inspirovala nějaká významná hudební persona, zejména ty působící od 70. let 20. století do nultých let 21. století. A jsou to jména vskutku zvučná, mimo jiné Björk, PJ Harvey, Stevie Nicks, David Bowie, Dolly Parton, Bruce Springsteen, Dolores O’Riordan z The Cranberries anebo Amy Lee z Evanescence.
Na první pohled to může působit jako zcela nahodilá směsice hudebníků, jejichž muzika se příliš neprotíná. Halsey ovšem své hudební inspirace rámuje nejen vhodně zvoleným výrazovým slovníkem, ale i silným osobním příběhem. Zpěvačce před několika lety diagnostikovali chronické autoimunitní onemocnění lupus, a podle všeho se léčila ještě s leukémií. V době vzniku desky tak prožívala temné životní období a prý měla za to, že zemře. Že nahrávka vůbec vznikla, je tak malý zázrak.
Písničky na The Great Impersonator přitom nejsou nijak plačtivé či lítostivé, některé znějí docela vzletně a sladce, ale když se člověk zaposlouchá do textů, zpozoruje ostrý kontrast. „Prosím, Bože, nechci být nemocná,“ zpívá Halsey ve třech různých písních titulovaných coby A Letter to God. V nejsyrovější skladbě desky Life of the Spider pak sama sebe přirovnává k malému slabému pavoukovi, který v koupelně čeká, až ho někdo rozmázne. Sladká Panic Attack, hudební bratříček Dreams od Fleetwood Mac, zase zkoumá, jak se různá traumata postupně ukládají v těle.
Písničky jsou samy o sobě fantastické a neznějí prvoplánově, díky různým hudebním vlivům jsou zvukově pestré, a přesto hezky soudržné. Halsey žádného ze svých hrdinů nenapodobuje doslovně – někde jsou ty inspirace znát citelněji, jinde méně – nejde ale o lacinou imitaci, při níž by zpěvačka pouze těžila z toho, co vytvořili jiní. Spíše se ohlíží k některým zásadním jménům hudební historie a nabízí své vlastní pojetí jejich stylu. Sama sebe neztrácí, a to ani když si odmyslíme tíživé texty.
Takhle zajímavá deska, konceptem i provedením, v popových luzích a hájích nevzniká často. Halsey se podařilo spojit vkusné a silné písničky s ještě silnějším osobním příběhem, na hranici života a smrti tak vznikla jednoznačně její nejlepší deska. Hitparády asi atakovat nebude, na to je pro většinové publikum příliš důmyslná a komplexní. Halsey to ale nemusí brát jako prohru. Na rozdíl od řady komerčně úspěšnějších kusů zůstane The Great Impersonator relevantním i za několik let, i když půjde spíše o nenápadný a skrytý klenot.
Verdikt: 89%
Halsey je hudebnice, která se s každou deskou vyvíjí. Možná to nedokáže ocenit tak široké publikum, ale hodnotu umělce by neměly určovat jen žebříčky a prodeje. Síla alba The Great Impersonator tkví v neotřelém nápadu, rozmanitých písničkách a textech, co tnou do živého.