Titulní Back from the Dead, která je zároveň otvírákem alba, je halestormí klasika od podlahy. Závěrečná Raise Your Horns by mohla klidně lichotit R&B žebříčkům. Ale raději neřešme název a text v refrénu. Za pozornost rozhodně stojí i kousky jako další jemnost Terrible Things, tentokrát s akustickou kytarou, gradující do filmové atmosféričnosti, mocná My Redemption či Bombshell s coreovými prvky.
Když píšu velký ženský hlas, ani v nejděsivějších představách nemám na mysli vytí na měsíc à la Amy Lee nebo úsměvné pokusy o operu, protože „já jsem přece příští Tarja!“ Kdo zná Halestorm, ví, že Lzzy Hale je žena s obřím hlasem. Dokáže zařvat jako tur a na druhé straně zpívat tak křehounce, že se i peříčko zdráhá spadnout na zem, aby nerušilo.
A taky je šéfka. Frontwoman v pravém smyslu toho slova, ne jen z toho titulu, že stojí na pódiu vepředu. I nové album bylo z velké části v její režii. Většinu skladeb totiž napsala – společně se skladatelem, producentem, zpěvákem a instrumentalistou Scottem Stevensem, s jednou jim pomohl ještě skladatel a producent Zac Maloy a s další kytarista Joe Hottinger a baskytarista Josh Smith, oba členové Halestorm. Jako producenta si už podruhé vybrali Nicka Raskulinecze.
Jistě nepřekvapí, že je Lzzy také výhradní autorkou textů. A už vůbec ne, že jsou o sebepoznávání v době pandemie, kdy se i její kapela, jedna z nejintenzivněji koncertujících na světě, ocitla pod, jako tuny železa těžkou, dekou lockdownu. Je to deska o duševním zdraví.
V Back from the Dead máme skoro až učebnicový příklad, jak všechno zlé může být k něčemu dobré. Díky dostatečnému časovému prostoru totiž vznikla deska, která je produkčně hezky vyzdobená. Obsahuje nejrůznější stopky, klavír, akustiku, housle, cello, basu a perkuse, které nepocházejí pouze ze samplů, ale natočili ji živí klasici. Na druhou stranu ale stojí na jednom jediném, i když excelentním, obdivuhodném, ba dokonce možná i záviděníhodném prvku, a tím je pěvecká práce Lzzy Hale. Ostatní tři členové kapely, už zmíněný kytarista Joe Hottinger a baskytarista Josh Smith a Lzzyin „malý bráška“ Arejay Hale, mimochodem po velké „sistr“ druhý fanoušky nejmilovanější, jako by tam snad ani nebyli.
Novinka sice obsahuje hezounké kudrlinky například v podobě klasických nástrojů, ale jako by Halestorm jeli na setrvačnost. Dravost tomu nechybí, jen je to takové čím dál tím stejné. Pecka úrovně mega hitu Love Bites z třináct let starého debutového alba se nekoná.
Halestorm drží laťku a ani o milimetr ji neposouvají. A teď si položme otázku: Je to vlastně vůbec nutné? Potřebujeme šoky? Vyžadujeme za každou cenu inovace, stylové úlety či změny zvuku, když ten současný stačí trochu přeleštit a ještě se dá pár let s úspěchem používat? Neučiní nás absolutně šťastnými zas a znovu se zamilovat do úžasného hlasu, pro který by vraždil každý, koho aspoň trochu baví muzika, z plných plic si zazpívat, nasát rockovou naštvanost, dostat ze sebe ven všechno negativní a v duchu názvu desky povstat z mrtvých. Jisté je, že při poslechu v autě v žádném případě neusnete. Minimálně skoro polovina z nových skladeb bude poměrně dobře fungovat na koncertě a ta druhá při akustickém vystoupení.
V listopadu si budeme moci vychutnat naživo tu elektrickou část ve snovém kombu s Alter Bridge v pražském O2 universu.
Verdikt: 70 %
Do vašich uší míří dost dobré rockové album se silnými melodiemi nazpívané jedním z nejlepších, ne-li vůbec nejlepším ženským rockovým hlasem současnosti. Halestorm však nepřináší žádný posun a místy jsou heavy metalově klišovití.