Garbage svého času na scéně působili jako zjevení. První dvě desky se zvukově vymykaly typickému devadesátkovému rocku, byly plné elektroniky, vrstvených aranží a vše to korunovala
Shirley Manson s hlasem jako na trní či před vraždou. Ale hlavně: každá skladba na prvních dvou albech byla silná, se singlovým potenciálem i vyzněním. Žádná vata. I b-sides, které vydávali na singlech, měly občas úroveň nad průměrem obsahu rockových rádií.
Jenže pak se to zlomilo. Se třetí deskou kapela ztrácela drive a leckdy už jste Garbage poznali jen podle zpěvu. Několik desek táhly jeden dva silné singly, na které se nalepila, mírně řečeno, rutinní práce sehrané čtveřice.
To je s novou deskou pryč. Let All That We Imagine Be the Light je hutná nahrávka, kde má každý track své místo a zaslouží si pozornost. Už podle názvu lze vytušit, že se Garbage vydali novým směrem – optimismu vstříc. Předchozí studiovka No Gods No Masters byla jedna velká politická deklamace, peskování společnosti a vládců hrajících své válečné hry. I to je pryč.
Shirley Manson je sice pořád temná lyrička a mrazivě uhrančivá zpěvačka, ale v textech se dívá do budoucna, zpívá o naději a smíření. „A tak jsem tam stála / Bohu tváří v tvář / byli tam všichni, které jsem milovala / a to bylo vše, co jsem si kdy přála,“ zpívá se v závěrečné The Day I Met God. Smrt je vždy těžké téma, ale zpívat o ní tak, aby text vyvolal smíření, naději a pocit jistého lepšího, hezčího pokračování, aniž byste sklouzli k floskulím křesťanského rocku, to je velké umění. Podobně silné momenty zlomu, kdy cosi těžkého je za námi a teď už to bude lepší, se prolínají celou deskou.
Hudebně novinka sice nenabízí žádné silné singly, nebo dokonce hity (alespoň ne ve srovnání s dřívější tvorbou Garbage), ale zároveň tu není žádná vata. Každá píseň má své místo v tracklistu, své sdělení. Pořád je tu hodně elektroniky, ale nyní se kapela víc posunula do post punku a v některých skladbách jemně rezonuje i trip hop. Čtveřice udělala čelem vzad a vzala to poklusem zpátky do devadesátek, do temného alternativného rocku, z něhož kdysi vzešla. Není to ale žádné tvůrčí tápání ani snaha naskočit na retro vlnu, Garbage koktejl žánrů pro starší a pokročilé namíchala s chutí a nahrála se suverenitou sobě vlastní.
Celkově kapela na novince působí jako pokropená živou vodou. Pryč je prázdnota a setrvačnost posledních alb, Let All That We Imagine Be the Light je výborná deska, jejíž poslech si zaslouží zvýšenou pozornost. Kvalitou překonává vše, co vydali za posledních dvacet let. To je vždycky radost poslouchat.
Verdikt: 80 %
Nejlepší studiovka Garbage za posledních dvacet let. Kapela se inspirovala post punkem a nečekaně prošpikovala texty optimistickými obrazy. Kdo Garbage už pomalu odepisoval (a že bychom našli důvody), bude nyní příjemně překvapen.