Předchozí deska Always Ascending se nedočkala úspěchu, jaký by si kapela přála, a tak Kapranos a spol. znovu vsadili na producenta Marka Ralpha, který stál za deskou Right Thoughts, Right Words, Right Action (2013). Výsledkem je ale opět album, které sice nezapře rukopis Franz Ferdinand, ovšem postrádá onu nakažlivou energii nejslavnějších nahrávek.
Základní stavební kameny Franz Ferdinand zůstávají i na novince: charakteristický zpěv, zajímavé kytarové linky, taneční beaty. Jenže zatímco dříve stály v popředí kytary, nyní jejich místo často přebírají klávesy a syntezátory. Je to patrné hned v úvodní Audacious, která namísto strhujícího riffu sází na postupné budování atmosféry.
I singl Night Or Day s výraznou klavírní linkou a taneční Hooked ukazují, že Franz Ferdinand nyní stále častěji pracují s elektronickými prvky. Přitom vrcholem alba je skladba Bar Lonely, v níž se konečně naplno projeví DNA kapely: energická souhra rytmiky, výrazné kytary a různé pěvecké polohy Alexe Kapranose.
The Human Fear je další z desek, která ukazuje, proč jsou Franz Ferdinand respektovanou, ve srovnání s jinými indie a alternativními souputníky ovšem ne tolik uctívanou kapelou. Místo rošťácky dandyovské výbojnosti převažuje uhlazenost. Do jaké míry se asi potká s očekáváním fanoušků?
Verdikt: 68%
The Human Fear není špatná deska. Ale ani vzdáleně se neblíží nejúspěšnějším albům kapely. Nabízí spíš svědectví o tom, jak se Franz Ferdinand vypořádávají s vlastní historií a jak se nebojí být dospělejší verzí sebe sama. I proto album zní jako důstojný kompromis postrádající ambici po triumfálním návratu.