„Chceme, aby se posluchači vydali na skutečnou cestu a zjistili, kam je album zavede. Bez kampaně předem, bez singlů a bez vysvětlování. Nutíme tak lidi opravdu poslouchat, místo aby jim byly nápady dávkovány po částech vytržených z kontextu,“ popsal vydání nové desky frontman Rou Reynolds. A je fér říct, že ten přístup albu výrazně prospěl.
Enter Shikari sice vždy pracovali s jasným konceptem, který jejich nahrávky držel pohromadě, u Lose Your Self je ale tahle soudržnost ještě výraznější. Na první poslech může působit, že se kapela nikam zásadně neposunula. Jenže Shikari nikdy nebyli kapelou „na první dobrou“. Jejich alba vyžadují soustředění, čas a ochotu jít pod povrch. A právě v momentě, kdy se do nich posluchač skutečně ponoří, začne Lose Your Self odhalovat vrstvy, které z něj dělají možná nejpreciznější práci, jakou tahle čtveřice ze St Albans dosud vytvořila.
Album otevírá titulní skladba. Lose Your Self je silná, stojí na výrazných elektronických motivech, místy evokuje Faithless, které kapela přirozeně kombinuje s vlastní metalovou dravostí. Všechno je přesně tam, kde má být, jen tentokrát to Enter Shikari sypou na posluchače bez varování hned od prvních vteřin a sebevědomě se drží svého nezaměnitelného rukopisu.
Hned druhá Find Out the Hard Way… proto představuje učebnicovou shikariovskou hitovku. Silná poprocková linka se tu postupně láme do tvrdších breakdownů, a i přes stopáž blížící se čtyřem a půl minutám je jasné, že tahle skladba má zaděláno na pevné místo v koncertních setlistech.
Textově se Lose Your Self drží témat, která má kapela dlouhodobě v DNA, jen tentokrát působí sevřeněji a naléhavěji – od osobní úzkosti po globální kolaps. Dead in the Water mrazivě zachycuje poslední okamžiky uprchlíka tonoucího v Lamanšském průlivu, zatímco Demons obrací pozornost dovnitř a pojmenovává vnitřní běsy, se kterými se člověk snaží vydržet pohromadě. Sarkastická It’s OK disponuje téměř oasisovským refrénem a bez příkras glosuje cynismus elit a iluzi, že problémy světa lze jednoduše „přežít“ v izolaci. V The Flick of a Switch se to všechno láme. Slyšíme tu esenciální shikariovskou polohu: propojení taneční energie a naléhavého projevu Rou Reynoldse. Stačí zavřít oči a člověk vidí zpocený klub plný skákajících fanoušků.
Závěr alba pak patří ambiciózní trilogii písní s kosmickou tematikou. Kapela tu hledí na lidstvo jako na posádku jediné vesmírné lodi unášené prostorem. Celek s téměř desetiminutovou stopáží působí jako jedna vyvíjející se skladba, která v sobě koncentruje vše, co mají fanoušci na Enter Shikari rádi. Od elektronických ploch přes naléhavé výpady až po emotivní gradaci. Je to mohutný a důstojný závěr celé desky.
Je fascinující, jak moc chaoticky tahle deska působí na první poslech a jak precizně je přitom vystavěná.
VERDIKT: 87 %
Lose Your Self sice nepřináší v diskografii Enter Shikari zásadní zvukový obrat, ale dotahuje věci téměř k dokonalosti. I díky překvapivému vydání působí deska mimořádně svěže a zároveň naléhavě. Možná nejde o největší krok vpřed, ale výsledkem je nahrávka, která těží z detailu, gradace i silného konceptu. Nebojím se ji zařadit mezi to nejlepší, co kdy kapela vydala. No vážně, není tu nic navíc.