Dua Lipa se od začátku své kariéry zdála být převážně dokonalým výtvorem novodobého hudebního průmyslu, který se drží jasných pravidel, jak na popové hvězdy. Její předchozí dvě alba Future Nostalgia (2020) a eponymní Dua Lipa (2017) sklidila několik ocenění včetně tří Grammy a sedmi Brits Awards. Potvrdila, že Lipa má našlápnuto stát se celosvětovou superstar.
Její Dance the Night na soundtracku k celovečernímu filmu Barbie, kde dokonce ztvárnila miniroli ikonické panenky Barbie, ji definitivně stanovil šlechtický dancepopový status. Přesto její nová deska Radical Optimism symbolizuje výrazný zvrat v hudební žánrové lince. Inspirovala se na něm klasickým britpopem, Primal Scream, Massive Attack i nádechem osmdesátkové rave kultury. Doposud nejosobnější a emočně nejvyzrálejší album osmadvacetileté britsko-albánsko-kosovské zpěvačky je skutečně expedicí do vlastního nitra.
Lipa si na něm minimálně na oko plní sny – spolupracuje s producentem Kevinem „Tame Impala“ Parkerem. Písně jí pomáhali psát hitmaker Tobias Jesso Jr. (Niall Horan, Miley Cyrus), dlouholetá spolupracovnice Caroline Ailin či Danny L Harle známý svou prací pro Caroline Polachek. Dalším významným milníkem má být její letošní headline vystoupení na festivalu Glastonbury. To bylo domluvené ještě před dokončením alba Radical Optimism, což znamená, že Dua psala a nahrávala některé z písní s myšlenkou a konečným cílem, že je bude hrát na živo na legendární Pyramidě. A to je pro každého britského muzikanta další sen, co se stane skutečností.
Odpovídá tomu ale obsah? Texty jsou spíš takové psaní ve stylu „milý deníčku“, Lipa se soustředí především na romantické, rodinné a přátelské vztahy. Čerpá ze svých opravdových zkušeností. Na průměrných 36 minutách stihne vykreslit zdánlivě obyčejný soulad lidských vztahů od zklamání (These Walls) přes otázku sebehodnoty (French Exit) po přání hezkého života svému ex příteli a jeho nové partnerce (Happy for You). Celé to uzavírá zdánlivě dospělé zamyšlení, že tahle jedna éra pro Duu končí. To vše je od začátku do konce zaobaleno v rozpoznatelném třpytivém disko papíru, který sonicky nenadchne ani neurazí.
Tedy platí, že snaha byla. Ale navzdory veškerému úsilí vymanit se ze škatulky klasické popové senzace a přijít s novým a neotřelým zvukem se na desce nijak signifikantně neodrazila. Výsledkem je totiž stále spíše průměrné mainstreamové disko album, které navíc postrádá na míle rozpoznatelný hit. Přesto má na to dominovat veškerým tanečním zábavám, popřípadě krásně dokreslit atmosféru letních románků a dlouhých projížděk v autě.
Verdikt: 68%
Revoluce se nekoná. Dua Lipa natočila kvalitní standard, ovšem očekávání nepředčila. Radical Optimism postrádá hit, i když životní lekce optimismu se dostavila v notných dávkách.