K poslechu nového alba Tomáše Kluse se tady v redakci nikdo moc neměl, několik útržků a věcí vytržených z kontextu nebylo zrovna motivací si desku poslechnout. Koneckonců naše redakční chatovací skupina vznikla právě jako karlínský experiment při společném poslechu Klusova alba Spolu. Dost nás to tenkrát stmelilo a pár týdnů jsme se vzájemně podporovali, než odešly všechny noční můry. A tak povstal jsem jako hrdina a řekl si, kdo jiný než já. Vím, že to bude bolet.
Mám v paměti větu Ondřeje Bezra, že na světě je tolik dobré hudby, že o špatných věcech prostě psát nemusím. Když se mi to nebude líbit, nic o tom psát nebudu, a pustím si něco jiného. A ejhle, nebylo to třeba. První dvě desky Tomáše Kluse považuji v té době za velmi zdařilé oživení písničkářství a folku u nás. A jsem rád, že tohle album je těm prvním velmi podobné. Tomáš ohlásil návrat ke kořenům, sebral se a odjel do studia do Zlína, kde natočil svoje debutové album Cesta do záhu(d)by, a záměr vyšel. Dostáváme porci patnácti věcí, žánrově hodně rozkročených. Potkáte tu klasický folk, rokenrol, country, moderní folkovou baladu, cikánské rytmy, pop, ale pořád se tady Tomáš Klus prezentuje jako písničkář. Je to možná až moc žánrově roztříštěné, ale mě to baví. Co píseň, to jiný příběh, co příběh to jiný styl. Ta pestrost mi přijde fajn, protože pořád je to písnička. Na albu najdeme jednoho hosta a jednu domácí. Za hosty ve skladbě Batůžek Tomášovi zdatně sekunduje Vašek Bláha z Divokého Billa a ve velmi niterné countryově laděné Virgin River je to za domácí Tamara Klusová. Bohužel její vokál je v některých partiích na hraně a je to veliká škoda, protože je to jinak moc dobrá věc. Ale já Tomáše chápu: zamilovaný chlap prostě nevidí a neslyší, udělá pro ženskou cokoli.
Na albu najdeme jednu velmi zajímavou věc, a to je píseň Pluk. V okamžiku, kdy přijde refrén, si myslíte, že se Klus zbláznil, než vám dojde, že tohle není náhoda. „Může jít, zas o něco se prát, dokud tu nezůstane stát, kámen na kameni“ – staří folkaři vědí, že to je parafráze na Brontosaury a jejich Na kameni kámen. Ano, jedná se o poctu Honzovi Nedvědovi, píseň měla původně zaznít jako duet, ale vzhledem k jeho zdravotní indispozici to nebylo možné. Jinak textově je to starý dobrý Tomáš Klus. Hraní si se slovy, poetika, občas nezvyklé rýmování. Za „Símo, jsem z tebe mímo“ ho budou vláčet asfaltem a posypávat peřím ještě dlouho. Když to srovnám s některými verši našich mladých rapperů, za mě je to úplně v pohodě. Nesmírně mě těší absence politických prohlášení a tepání společenských nešvarů, jsem rád za obyčejnou píseň. Skladby jako Lišce, Pluk, Podzimní, Virgin River jsou typické Klusovy songy, ale třeba v Hyde se ukázal v poloze, v jaké ho neznám, a je to skvělé. A vsadím se, že Dokola bude druhý singl. Jo – a nebolelo to.
Verdikt: 85%
Tomáš Klus po letech vydal desku, kde se vrací ke kořenům, a to doslova. Jde po písničce, po přímočaré aranži a jednoduchém zvuku. A to není málo. Tohle album mi připadá srozumitelné a upřímné, myslím, že Tomáš tady nachází znovu sám sebe. Jako autora, jako písničkáře. V oblasti grafiky se tedy ještě nenašel, ale třeba to jednou přijde…