Byla vyčerpaná, měla zlomené srdce z rozchodu a uchýlila se k poezii. Většina skladeb alba tak vznikala jako básně. A výrazný lyrický prvek v kombinaci s jejím drásavým a syrovým vokálem posluchače zve na horskou dráhu plnou emocionálních vzestupů a pádů vyšších a hlubších než na předchozích počinech kapely.
Na novince Porridge Radio navazují na rozmáchlý zvuk svého třetího alba Waterslide, Diving Board, Ladder to the Sky a dál nesou pochodeň svého uvolněného a sklíčeného indie či alt rocku, který vás chytne, drží a nepustí. Tentokráte však pod producentským vedením Doma Monkse, známého ze spolupráce například s Big Thief nebo Laurou Marling. Nahrávalo se živě a povedlo se mu přenést intenzivní energii jejich hudby i na nahrávku. Album je také jejich první nahrávkou s novým baskytaristou Danem Hutchinsem. Porridge Radio na něm rozprostírají své jemné aranže a překvapivé kontrasty do větší šíře než dříve, ale stále zůstávají rozpoznatelní. Možná trochu unavenější, možná rezignovanější, ale také odhodlanější emoce ustát, překonávat zoufalství a frustrace a čelit dlouhotrvajícímu smutku.
Tahounem alba je samozřejmě samotná Dana Margolin, její bezbřehá intenzita emocí napříč jejím milostným i pracovním životem. A její texty, ve kterých podrobně popisuje nejistotu vyvolanou vztahy i touhu po znovuspojení se světem, a její nakřáplý rozechvělý hlas, umocňující emoce ve slovech. Na nahrávce je zlomená, unavená a z plných plic zoufale opakuje a křičí do světa ponuré introspekce prokládané poetickými obrazy.
Vyzařuje z ní vášeň a melancholie podporovaná pochmurnou, až katarzní hudbou. Zbytek kapely, tedy Georgie Stott, Sam Yardley a Dan Hutchins ji doprovází propracovanou, střídavě drsnou a střídavě úspornou instrumentací a pohybuje se od jemnějších poklidných poloh, které umožňují vyniknout její nově objevené obrazotvornosti, až k těm hutným zvukovým vlnám hrozícím frontmanku zcela utopit. Na Clouds in the Sky They Will Always Be There for Me se mísí syrovost s jemností a jednotlivé písně trpělivě budují textury a atmosféru. Citlivá práce s akustickými kytarami, klavírem, jazzem ovlivněnými bicími i trubkovými sóly a s postpunkovými, folkovými i experimentálními vlivy jejich muzice zakořeněné v inde rocku dává hloubku, bohatost a činí z poslechu pohlcující zážitek.
Album otevírá skladba Anybody, v níž se uklidňující klávesy postupně rozvíjí k freneticky intenzivnímu závěru způsobem, který charakterizuje zvuk Porridge Radio, tak jak jsme na něj zvyklí. I většina následujících písní je napsána tak, že začínají jako zamyšlené balady, které nabývají na epičnosti, vznešenosti a intenzitě. Přesto se však atmosféra alba postupně proměňuje a poměrně robustní bojovné kytary ustupují více elektronicky laděné druhé polovině alba. To podtrhuje emocionální vývoj nahrávky směřující k závěrečné triumfální indierockové hymně Sick of the Blues, v níž Margolinová opakuje mantru: „Jsem znovu zamilovaná do svého života.“
Přestože celkový zvuk kapely působí ještě vybroušeněji než na předchozím albu Waterslide, Diving Board, Ladder to the Sky a odráží hudební růst a zralost, nemohu se zbavit dojmu, že někde mohla jít produkce ještě o kousek dál a to, co bylo jen naznačeno, ještě trochu rozvinout. To však může být způsobeno i tím, že při živém nahrávání má produkční magie přece jen trochu omezenější možnosti.
I tak je Clouds in the Sky They Will Always Be There for Me ohromující náladové album, jehož poslech vám přinese velmi intimní a intenzivní zážitek, který ve vás zůstane hodně dlouho a ke kterému se budete chtít vracet. Jeho poslech je jako sypání soli do otevřené rány, které však chcete absolvovat opakovaně.
Verdikt: 85%
Clouds in the Sky They Will Always Be There for Me je ohromující album. Intenzivnější a emocionálnější než kterákoli z předchozích nahrávek Porridge Radio. Kapela na něm představuje svoji hudbu v nejsyrovější a nejpůsobivější podobě. A proto je, dle mého názoru, jejich dosud nejlepším albem.
P. S. Zajděte na ně 11. prosince do pražského Futura, bude to stát za to!