Obrázek k článku RECENZE: Dave Gahan vyměnil Depeche Mode za křesťanství. A kouzlo je pryč
| Jarda Konáš | Foto: Spencer Ostrander, Columbia Records

RECENZE: Dave Gahan vyměnil Depeche Mode za křesťanství. A kouzlo je pryč

Frontman Depeche Mode nahrál jednu z nejpomalejších desek své kariéry. Odskočil si na ní k žánrům, které bychom u něj nečekali, ale je znát, že zkrátka nehraje na domácím hřišti.

Imposter je už třetí deska, kterou Dave Gahan nahrál s elektronickým duem Soulsavers. Poprvé však nevystupuje v roli hosta na deskách Soulsavers, pod novinku se podepsali všichni, a Gahan se dokonce postavil do čela.

Má to vliv na jejich společný tvůrčí posun? Velmi malý. Zatímco na poslední desce Soulsavers míchali žánry tak, aby pořád jako kotevní lano fungoval syrový, osekaný zvuk s nádechem rockového songwriterství, na Imposer už se vydali cestou klasického konejšivého gospelu a uhlazených kostelních kapel.

Když si v USA zapnete nějaké křesťanské rádio, tuhle hudbu tam uslyšíte od rána do večera. To ještě neznamená minus, ta muzika vyrostla z gospelu, tradicionálu, blues, rocku, folku, country a tohle všechno do sebe desítky let nasávala tak přirozeně, že dnes jde o samostatný žánr stojící na pevných základech, jenž tu bude dekády trendům navzdory. Jeho výrazem je klid, mírnost, konejšivost, uhlazenost, při jeho poslechu se máte zkrátka cítit dobře a odcházet s pocitem jistého duševního, když ne obohacení, tak uklidnění.

Právě tenhle povznášející zvuk Gahana se Soulsavers na novince inspiroval, vlastně se snaží o křesťanskou hudbu bez křesťanských textů. Což je vtipné vzhledem k tomu, že Imposter je album povětšinou rockových coverů. Jako kdyby si řekli, že zkusí skladby od Dylana po PJ Harvey vměstnat do modelu, který by nikdo nečekal. A zprvu jim to vychází. Je zajímavé slyšet Gahana ve vyloženě vyklidněné poloze beze všech jeho démonů poletujících okolo, stejně tak je zábavné sledovat, jak dvojice producentů s odzbrojující samozřejmostí na alternativní scénu roku 2021 přetahuje zaprášenou hudbu jižanských kostelů.

Problém je, že se to hrozně rychle oposlouchá. Už u třetí skladby se dostavuje pocit, že se pánové zacyklili a v půlce desky všechno splývá, pátá skladba zní jako první, osmá jako čtvrtá a z Imposter se stává album, které jako celek nefunguje. Neudrží posluchačovu pozornost, kromě prvotního kontaktu s nečekaným zvukem už nenabízí žádné překvapení a i ten Gahan se, bohužel, při druhém třetím poslechu změní v uspávače hadů.

Imposter je experiment, v němž se tvůrci chtěli dostat někam jinam, než jsou zvyklí. To se jim povedlo, můžou si pogratulovat. Ale jinak natočili nezáživnou desku, na kterou se za pár týdnů zapomene.

Hodnocení: 55 %