Kdo by čekal, že Ponorka na svém čtvrtém sólovém albu Lost Angeles předvede něco z repertoáru svých divokých mnohovrstevných kytarových kouzel, která s takovým gustem předvádí naživo, bude překvapen. Na většině skladeb hraje sice pod producentským dohledem a s podporou bicích Davida Landštofa sám, ale kromě kytarových multiplaybacků ovládá i další nástroje. Album obsahuje čtrnáct úhledných písní.
Slovo „úhledný“ je důležité, protože všechny songy jsou vybroušené k aranžérské dokonalosti a autor si navíc libuje v silných a snadno zapamatovatelných melodiích. Muzikantská ekvilibristika je podřízena stavbě písně a jejímu vyznění, ale neztrácí hravost a tah dopředu. Ano, „hravost“ je další důležité slovo, které souvisí s Ponorkovou deskou.
Album se možná místo Lost Angeles mělo jmenoval Liverpool, protože u kořenů Ponocného písní cítíme silný vliv The Beatles. Jejich nadšený obdivovatel Miro Žbirka, s nímž Ponocný také hrával, by oblízl všech deset. Při některých sólíčkách na slide kytaru (třeba v Alright) se před námi vynoří George Harrison a některé další písně (40 Days, When the Moon Becomes the Sun nebo druhá polovina All That Matters) by se docela vyjímaly na prvních Paulových sólových deskách McCartney a Ram. S The Beatles má Circus Ponorka ještě jednu společnou vlastnost – neohlíží se na styl. Hraje to, co hraje, a jestli se výsledek jednou blíží prog rocku, jindy zase nemá daleko k elektrifikovanému folku.
Vedle liverpoolské čtyřky je v Ponorce k nalezení ještě jedna inspirace, totiž podle očekávání Mike Oldfield. Joyride Joyride, první singl z Lost Angeles se skoro dětským dívčím vokálem Emily Burns, jako kdyby z oka vypadl dodnes oblíbeným, podobně vystavěným Oldfieldovým písním z období po roce 1983, kdy pracoval s Maggie Reilly, Bonnie Tyler a Anitou Hegerland.
Vokální stránka desky vůbec potěší. Písně jsou v dobré angličtině, přičemž chomáč tří písní se třemi různými zpěvačkami umístěný uprostřed alba v pravou chvíli oživí celek. Vedle romanticky znějící Emily Burns potěší také Mikey Ariel v Light Up My Light, když z jakoby folkového začátku pozvolna přechází k plnokrevnému soulovém projevu.
Verdikt: 90%
Beze vší nadsázky: Circusu Ponorka se podařilo natočit album, které by se dokázalo s podporou kvalitního marketingu uchytit i na zahraničních trzích. To ale bohužel ještě žádný vydavatel nedokázal, a tak se z něj budeme radovat jen na českém písečku.
P. S. Málem bych zapomněl na nejkrásnější písničku alba, na závěrečné Your Birthday. Je to hladivá omluva za to, že někdo zapomněl někomu popřát k narozeninám. K čemu ji přirovnat? Vzdáleně snad k Travelling Wilburys. Pokud se někdy dostanete do podobné prekérní situace, tahle písnička vám pomůže psychicky se z ní dostat.