Podobné společné projekty nekončí vždy úspěchem. Přece jen se jedná o spojení čtyř svébytných umělců se svými kariérami. Mohlo tady snadno dojít k souboji eg, nebo z toho prostě mohla vzniknout jakási nesourodá směsice písní, do níž by se každý snažil protlačit ten svůj kousek. Naštěstí k ničemu z toho nedošlo.
Skladby na Chuntu vznikly z valné části během čtyřdenního společného pobytu na chatě, bez jasně rozdělených rolí, prostě jen z čisté chuti si hrát. Někdo napsal kousek textu, jiný přišel s kytarovým motivem a další mezitím zkusil zpívat melodii. Když to znělo dobře, tak to okamžitě nahráli. Čtveřice si nehraje na frontmana a zbytek kapely, jejich role se proměňují podle toho, jak si to která píseň zrovna žádá. A stejně tak i o autorství skladeb se dělí všichni rovným dílem. Vzniklá nahrávka je pestrá žánrově i tematicky. Všechno to do sebe tak nějak kompaktně zapadá a nepůsobí nijak nesourodě, i když třeba hravou a rytmickou skladbu V patách střídá melancholická, elektronicky podbarvená snová skladba Prší, prší, prší. Nebo když po romantických Křídlech pávů přichází zběsilý Adrenalinek.
Pestrost desky je zřejmá i po nástrojové stránce, kromě běžných instrumentů se tu můžeme setkat i s neobvyklými zvuky, které vyluzují nástroje s exotickými názvy jako bisernica, buzuki, autoharfa nebo waterphone.
Po lyrické stránce lze vystopovat typické prvky jednotlivých autorských rukopisů, které se tu organicky prolínají v jeden celek. Jsou tu procítěné verše v singlu Cit: „Amputoval jsem si cit, abych mohl láskou žít“. Nebo milostná „píseň“ (vzhledem k recitaci Petra Nikla by se dalo říci i báseň) Žár, která nutí k zamyšlení, najdeme řadu kulturních i osobních odkazů, ale i různé slovní hříčky a žerty či hry se slovy. Kromě výše zmíněného Adrenalinku je to třeba především humorná vložka s názvem Kurýr, kde mě ale výraz „dobrá pizzulka“, nutno přiznat, už trochu zabolela. To je ale spíš taková soukromá poznámka.
Důležité je, že výsledkem je deska čtyř kamarádů, kteří nahráli to, co je zrovna bavilo. A k tomu patří i nějaké ty soukromé vtípky. Spontánnost nahrávání je koneckonců slyšet i v občasných rozhovorech, které zůstaly na nahrávce zachyceny mezi skladbami.
Tahle deska nevznikla z nějakých velkých ambicí. Jde tady především o radost ze společné tvorby, bez kalkulu a různých AI berliček, což je v dnešní době obzvlášť důležité slyšet. Nepřináší nutně nic extra objevného a rozhodně není každá píseň totální pecka. Album ale nabízí několik silných skladeb, pro příznivce alternativy budou dost možná patřit k tomu nejlepšímu, co letošní rok na české scéně nabídne. Pro mě to jsou kromě singlovek Moaré a Cit a již zmiňovaného Žáru i nenápadnější kusy Když na kotník ti spadne dům nebo závěrečná Belcrediové. Skladby a jejich texty každopádně nechávají spoustu prostoru představivosti, a tak věřím, že si každý posluchač vybere. Chunta je každopádně pro fanoušky tvorby některých (nebo všech) zúčastněných moc pěkný dárek.
VERDIKT: 75 %
Chunta je deska, která vznikla z lásky k tvorbě a bez dalších ambicí. A je to znát. Je to taková alternativní „superskupina“, což zní úsměvně. Ale hlavně důkaz, že projekty tohoto typu jsou v dnešní spotřební produkci potřeba čím dál více.