Koncem roku 2021 vydali rodáci z Leedsu nečekaně působivou nahrávku Lost Souls, která skupinu vystřelila do širšího povědomí rockového i metalového prostředí. Jejich talentu si dlouhodobě všímá i český festival Rock for People, který skupinu zahrnul do line-upu pro ročník 2019, kdy měli Britové venku teprve první EP s názvem Ghost Like You. Jejich povedená show tehdy zapůsobila natolik, že se Caskets na Rock for People objevili znovu v roce 2022.
Caskets nejsou typickou posthardcorovou skupinou, pro kterou jsou příznačné vyloženě tvrdé a houpavé kytarové riffy. Některé jejich písně zní vyloženě popově, což je dáno především osobitým vokálem frontmana Matta Flooda, který spíše než screamů využívá svého úchvatně melodického vokálu. Pro fanoušky skupin jako Holding Absence nebo Bad Omens jsou tak Caskets dalším zajímavým tipem v kánonu melodického hardcoru, který v posledních letech zažívá boom popularity. Jejich debutová deska fascinovala nápaditým pojetím tvrdší muziky s přesahem do více žánrů a především velmi osobním textovým pojetím jednotlivých skladeb.
Novinka má sice o chlup lepší zvuk, díky kterému fanoušek lépe rozezná jednotlivé instrumentální prvky. Na druhé straně je však mnohem uhlazenější a nevyčnívá z ní tolik písní. Celková stopáž alba přitom dosahuje „jen“ pětatřiceti minut. Na takhle krátké nahrávce člověk očekává záživnější písně, které budou rychle odsýpat. Jenže na tomhle albu jsou si všechny písně podobné a schází chytlavější dynamické zvraty.
Ostatně dynamiku na Reflections vnímám jako nejzásadnější problém. Melodicky něžný vokál Matta Flooda sice sem tam přejde do vyšších, až screamovaných poloh, ale jinak se pořád veze na podobné vlně. Vokál navíc celé nahrávce značně dominuje, což je v tomto stylu někdy na obtíž. Přitom kytary a bicí odvádí podobně jako na debutu perfektní práci, která by si zasloužila více pozornosti. Asi nejvíc se problémy odráží v nepříliš chytlavých bridžích v posledních úsecích skladeb, kterým chybí nápad.
Nefunguje to hned v úvodu nahrávky s písněmi Believe a More Than Misery, které od začátku působí velkolepě díky chytlavým refrénům. Ale po několika minutách nenabídnou nic zajímavějšího. Nikam se nevyvinou. Vlastně si u nich říkám, že Caskets hrají „na jistotu“. Snaha o vývoj? Nulová. Ano, zvuk je vyladěný, nástroje roboticky přesné a vokál si drží působivost z první desky, jen jako by to celé ztratilo duši. Tu duši, která byla na debutu Caskets vůbec tím nejcennějším.
Abych nevytahoval pouze negativa, rozhodně nejzajímavější písní na desce je Guiding Light. Zde totiž konečně nástroje působí v harmonii se zpěvem a pěkně zde vychází třeba sampl na pozadí či chytlavě špinavá basová linka, jež celou skladbu statně drží. Chytlavá je také skladba Too Late, která z celku trochu vystupuje svou rytmikou, jež místy není rovná a příjemně s posluchačem houpe. Že si Caskets umí hrát s elektronikou, potvrzuje třeba song By the Sound, jehož úvod působí vskutku velkolepě. Bohužel, podobně jako řada dalších, i tato skladba po chvilce ztrácí na síle častým opakováním motivů.
Rozhodně bych neřekl, že jsou Reflections vyloženě nepovedenou nahrávkou. Jsou na ní zajímavé zvukové prvky, jen mi připadá nedotažená po stránce songwritingu. Své posluchače si album rozhodně najde, a to zejména ty, kteří s takto alternativní podobou post hardcoru začínají. Pro náročnější fanoušky však Caskets nepřináší nic extra, co by se alespoň trochu přiblížilo jejich fantastickému debutu.
Verdikt: 58%
Kvalitní nahrávka hodná profesionálů, které však chybí lepší koncepční uchopení a především charakter. Oproti debutu Caskets chybí dynamika i nápaditější riffy. Drží si však osobitý vokální projev, jenž baví i přes celkové nedostatky alba.