Zajímavá je už sama koncepce alba. Kapela hraje silně ušpiněný grunge, značně obarvený rozvazbeným zvukem kytar, připomínajícím špatně fungující lampové zesilovače ze začátků rockové éry. K tomu přidejte relativně hodně elektronikou zkreslené, místy až rap připomínající vokály a temné riffy, za něž by se nemusel stydět ani Tony Iommi. Ale pozor, to není všechno. Deaf Heart zároveň překvapují silnými melodiemi, při jejichž poslechu vzniká dojem, že jde o pop hity, transponované do tvrdého, až metalového rocku. V tom propojení tvrdého rocku a popu je originalita kapely.
Album má výrazný start. Deal Is Off obsahuje hypnotický riff a stejně hypnotický vokál jak ze starého poškozeného rádia. Víc povídavý než zpívaný projev je opuštěn v chytlavých refrénech. Výtečně sejmutý zvuk dělá ze skladby bonbónek pro každý metalový mejdan. Ale pozor, následují další dvě šťavnaté písně ve stejném nebo podobném duchu!
Teprve čtvrtá skladba Riot odstartuje s trochu jemnějším soundem, ale po necelé minutě už jsme znovu v hájemství temného tvrdého zvuku. Stejným trikem začíná i Ice. Vstupní motiv tam vzdáleně připomene jednu éru Davida Bowieho, přičemž britského chameleona následně vystřídá jeho kamarád Iggy Pop. Nutno dodat, že tato přirovnání nijak nesnižují originalitu skladeb Tomáše Lichtaga a Michaela Váchy. Stejně tak jako když se napíše, že další ozdoba desky Lil Boot může ctiteli klasického rocku připomenout nějaké šílené spáření mezi stonesovským Satisfaction a songy Black Sabbath.
Ale pozor, ne všechny skladby žene dopředu řízný rockový drajv. Don’t Let Them Take It je chytlavý akustický ploužák s melodií, při níž na koncertech musí každý fanoušek Deaf Heart rozsvítit svůj mobil a s ostatními se blaženě kývat do rytmu.
Ke konci desky najdeme ještě jednu zajímavou skladbu. How Much připomíná svým úvodním riffem Passenger od Iggyho, ale pak čtveřice skladbu rozvíjí úplně jiným směrem. Zkreslený zvuk kytary z rozbitého rádia tu dosahuje svého vrcholu – prostě zážitek. A to včetně dobře fungujícího přechodu do následující skladby.
Verdikt: 85%
Caligula je výstižný název pro takové album. Římský císař byl mladý, šílený a kráčel světem s nevšední brutalitou.