Ačkoli jméno Jiří Veselý obvykle neevokuje konotace s Ruskou federací, pravdou je, že tento umělec, a dnes i spoluvlastník populární brněnské kebabárny, má předky z východu. Tudíž když jsem zaregistroval, že má vydat album s očividnou narážkou na svůj původ, zajímalo mě o to víc, jak jej pojme.
Maniak se mi do hlavy původně zapsal jako freestyler, jenž dokázal na místě potopit nejednoho protivníka. Postupem času se z něj ale vyprofiloval i vlastník rychlé flow, zajímavých punchlinů a nespoutané energie, což náležitě ocenily i legendy v čele například s PSH, kteří ho přijali do (dnes již rozpuštěného) labelu Bigg Boss, či DJ Wich, s nímž dokonce dohromady vyprodukovali celou – a nutno říct i úspěšnou – desku Černej kůň.
Nicméně, i když se brněnský rapper snažil, pořád mi připadalo, že hudebně zůstává tak nějak „osamocen“. Rozkročen na pomezí staré a nové školy, s fanouškovskou základnou poskládanou stejným způsobem, se snažil probít sešitým eklektickým výběrem vlastního proudu, který nedokážu popsat jinak než trendy rap pro třicátníky.
Nehledejte v tom ale žádný pejorativní podtext – jde o lyricky obvykle plnohodnotné sdělení doprovázené trendy zvukem, který ale zároveň zní jaksi zajetě, jednolitě a v rámci rapu až konzervativně. Odkaz spojený právě třeba s jeho kořeny, v němž by popustil uzdu vlastní identitě a šel trochu víc do hloubky, jsem postrádal. A trochu doufal, že jej najdu na aktuální nahrávce.
Konflikty
Spíše než fárání do rapperova nitra se nám dostalo čtrnácti rozličných stop, které bych osobně nikdy pod škatulkou s názvem Babushka Traphouse nehledal. Při prvním poslechu jsem se dokonce musel přemáhat, abych jej po druhé stopě nevypnul.
Na to, jak Maniak umí napumpovat posluchače energií, jsem u generického Reprezentuj s ucajdanou instrumentálkou skoro usnul. OFF s Kennym Roughem bylo vlastně to samé, sdělení však již znělo jasněji.
Úvaha, jak se vypořádat se životem a prací, je přidanou hodnotou, kterou u moderněji znějících rapperů moc nenajdeme. Když trochu přeskočím, podobnému „mentoringu“ se věnuje na albu i později v tracku Sbal to, prodej, padej, kde dokonce vybízí posluchače tíhnoucího k nekalým byznysům, aby si uvědomil, co dělá. Maniak háže stín na vykonstruované pozlátko šikmé plochy, které rappeři obvykle moc rádi leští.
První ozvláštnění nahrávky přišlo s titulním songem, v němž se Maniak snaží oprostit od svého rýmovacího patternu se zastřešujícím podstatným jménem na konci baru, ale trochu experimentuje, což mu sluší.
Zde jsem také čekal řešení jakéhosi konfliktu mezi jeho východoevropským a středoevropským já. Nedočkal jsem se. Nutno však říct, že se na něj dostalo později – jednak postojovým trackem s rapperem Michajlovem s názvem Grind, ve kterém jasně ukazuje, že Rus dokáže s Ukrajincem najít společnou řeč, vibově a rétoricky zase v posledním tracku Oktagon s Wichem, jehož instrumentál se mi uhnízdil v hlavě.
Překvapilo mě, ale vlastně mi pak nakonec dávalo smysl, že Maniakova fanouškovská základna pořád řeší rivalitu mezi Brnem a Prahou nebo oldschoolem a newschoolem (píseň Pozdě v noci), a že ji umělec musí dokonce v tracku adresovat. V roce 2025? Prosím pěkně…
Plusy a minusy
Jak jsem ale uváděl, Maniak je zejména energicky laděný interpret, který se nakonec vyřádil jak v singlu Bugs Bunny s řízným synťákem, tak v ironickém Šlapka bez noh, kde mu hostoval influencer Filip Ondrášek. Hezkým momentem byl také rap ve francouzštině (Aznavour), který je v našich končinách stále výjimečný. V neposlední řadě se také hodí zmínit instrumentál tracku Balanc a jeho sample z tracku Man of the Year od ScHoolboye Q, který mě nostalgicky zahřál. Oxymóron mám rád.
Výtek se však také několik najde. V první řadě je to vlastně i fakt, za který jsem Maniaka pochválil – ta jeho jednolitost je sice fajn, ale všeho moc škodí. Čas od času se nevyhnul sklouznutí k patosu o nahánění peněz, kterého bylo na můj vkus zbytečně mnoho (Pozdě v noci, Milion). A když už se s Maniakem dostaneme na emoční dřeň (Vybitá baterie), přednes zní, jako by se vlastně nic nedělo.
Verdikt: 72%
Babushka Traphouse je hybridem mezi moderním a oldschoolovým pojetím domácího rapu, v němž by si každý z posluchačů mohl najít něco svého. Přestože nereflektuje název tak, jak bych očekával, dozvíme se o Maniakovi poměrně mnoho zajímavého. Bezpochyby se však jedná o projekt, který dostatečně naplňuje vyšší standard tuzemského rapu a jeho produkce.