Bombarďák se jmenuje nejen poslední album skupiny Olympic, ale i jeden ze spolků věnujících se tvorbě směrované především na děti, kterých se kdysi po úspěchu Kašpárka v rohlíku vyrojilo poměrně hodně, ale málokterý následně vydržel a přežil. Bombarďák ano, a důkazem je jeho už sedmé album. Nechybí mu vtipnost ani nápaditost, co ale postrádá, jsou zapamatovatelnější hity.
Herci Michal Dalecký a Jiří Jelínek a multinstrumentalista Filip Nebřenský (najdeme ho i v kapele Hm... a hrával i třeba se Sto zvířaty), kteří jsou jádrem kapely, už od počátku pochopili, že je důležité, aby se jejich tvorba líbila nejen dětem, ale aby ji snesli i rodiče. Znamená to, že není potřeba se pitvořit a žvatlat a že prostě stačí nabízet optimismus a hravou radost. Zároveň jde neustále o balancování na hraně, aby ty písně nebyly příliš intelektuální. Kupříkladu v písni Štěk se zpívá, že dvě psice štěkaly do ochraptění / v Knihovně Václava Hafla / která četla Odcházení / a která zas Otu Pavla... a v refrénu Haf haf haf, hafy-haf / Hafek má jméno Jaroslav / haf, haf, haf, hafy-haf/ Horníček je Miroslav. To můžeme asi dlouho debatovat, kolik dětských posluchačů podobně hravý text opravdu pochopí a ocení a kolik naopak vůbec nebude tušit, o kom se to zpívá.
Trochu s tím souvisí i zjevná nadprodukce Bombarďáka. Jestliže je na desce třiadvacet písní a album má už šest předchůdců, kolik z nich se asi vůbec dostane do koncertního programu? Čtvrtina? Nebo dokonce třetina? Není to pak už spíš jen továrna a výrobní pás? A lze pak věřit, že úplně všechny skladby připadají i samotným tvůrcům opravdu dobré?
Ale aby nevznikl dojem, že se to celé nepovedlo! Naopak! Většina kusů na nahrávce je svěží, vtipná a rozhodně nenudí. S texty jako Cesta je zahnutá jak anakonda brazilská / ale můj kamion zatáčky dobře řezat zná / cesta je zubatá jak tlama krokodýlí / ale můj kamion teď zdolá každou míli poslech příjemně utíká a lze si dobře představit třeba rodinu s dětmi na prvním školním stupni, která jede na víkendový výlet a cestou se v autě rozhodne něco si pustit...
Vedle veselých textů jsou tu i nápaditě vystavěné melodie. Jako u jiných podobných kolekcí se přeskakuje mezi žánry a je rozhodně fajn, že kapela nezůstává jen u folkově pojednaných jednoduchých aranží, ale přidává ve studiu řadu dalších nástrojů, takže občas se hudebně přiblíží třeba k pop rocku nebo jinde ke country. Nebojí se ale ani divočejších forem, takže třeba ve skladbě David si muzikanti pohrávaji s euro-technem a písnička G, pojednávající o tetičce Godzille, zas odsekává s hardcore-punkovými riffy. Humorné střídání hudebních přístupů přidává na pestrosti i zábavnosti a výsledek podporuje i skvělý zvuk od producenta, zvukaře a hostujícího muzikanta Adama Pakosty.
Amy7 není určitě průlomové dílo a kvalitativně vyrovnané úrovni alb Kašpárek navždy od Kašpárka v rohlíku nebo Skoumalova majstrštyku Kdyby prase mělo křídla se spíše jen skromně snaží přiblížit. Přesto ale rozhodně nabízí možnost všem, kteří hledají něco hudby pro své mladší potomky, a to bez toho, že by se jim chtěli podbízet či riskovali jejich otupování. Že se to daří, asi dokazuje nejen obliba kapely (podle stránek ji jen v červnu 2026 čeká deset vystoupení), ale i to, že se jí i s aktuální deskou daří hledat nová témata a cesty.
Verdikt: 64 %
Nenáročné, ale sympatické písničky pro malé i velké děti. Kterým by ovšem prospělo přísnější síto při výběru.