Na londýnské pětici je pozoruhodné mimo jiné to, že se dala dohromady teprve v roce 2021 a svůj debutový singl Nothing Matters představila loni v dubnu. Britové, a nejspíš nejen oni, si kapelu rychle zamilovali. Taky se v jejím zvuku odráží vlivy Kate Bush, Queen nebo Florence + The Machine, tedy svébytných a na první dobrou rozpoznatelných hudebníků, kteří v Británii přispěli ke zformování více avantgardních hudebních proudů.
Teatrálnost, výstřednost i experimentální art pop pětice dam z The Last Dinner Party dobře kombinuje a snaží se mu vetknout svůj vlastní otisk. Ve většině případů úspěšně. Snad jen z některých harmonických postupů a opulentních aranží ti Queen křičí až příliš okatě, ale členky kapely tomu dodávají vlastní punc i drzost. Jejich debutová deska je stále vkusná a přísně melodická a neutíká k totálně neuchopitelnému zvuku, který by byl výhradně divný a nestravitelný.
Hned úvodní ryze orchestrální skladba okamžitě nastíní, s kým mají posluchači čest a že pro tyhle rockerky v korzetech a viktoriánských šatech je silná stylizace nejen hudební, ale právě i vizuální, jedním ze základních pilířů. Stejně jako pro Kate Bush či Florence Welch, jejíž burácivý barokní pop rezonuje i na Prelude to Ecstasy.
Zpěvačka Abigail Morris má koneckonců i obdobně ohebný hlas a nebojí se ani lehkého pitvoření či záměrného tlačení na pilu. Samozřejmě ve jménu stylizace. V jistých momentech vyzařuje z desky zase obdobná křehkost jako z tvorby Lany del Rey, The Last Dinner Party si ale zachovávají do určité míry britskou odtažitost a takový ten post kocovinový projev.
Kapela rozhodně hned v začátcích kariéry ukazuje svůj rozsah a rozptyl, který pokrývá opravdu pestrou škálu vlivů. Na druhou stranu kvůli tomu deska působí možná až moc rozkročeně a ambiciózně. Ne že by začínající kapely nemohly mít velké ambice, ale u The Last Dinner Party to bohaté žánrové pokrytí či pečlivá a úderná kytarová sólíčka občas vyznívají, jako by se dámy potřebovaly zavděčit úplně všem. Občas jsou písně až příliš bezpečně „zkonstruované“, ne snad přímo vykalkulované, ale sem tam postrádají špetku syrovosti, která by se k nim dost hodila.
K úplné hudební extázi zkrátka ještě několik krůčků chybí, i když mají dámy velmi slušně nakročeno a veškerý humbuk kolem kapely není jen uměle vytvořená bublina.
Verdikt: 80%
Členky The Last Dinner Party mají charisma, um i šmrnc, který se v jejich tvorbě odráží. Díky výstřednosti a vizuální stylizaci je navíc nelze minout a přidává jim to jen body k dobru. Jejich prvotina je vzrušující, navzdory nějakým těm nedostatkům.