Malík je dokonalým příkladem muzikanta, který spíš než na obsah dbá na provedení. Píše vlastní skladby, které vůbec nejsou špatné a mají skvělé a chytlavé riffy, ale víc než vnitřní tektonika kompozic ho baví hrát a hrát a hrát. Sypat to ze sebe. Jednoduše řečeno, předvádět se. Jistě, má čím, ale je to na úkor sevřenosti písní. V rockové hudbě jde o to, že se má jít bez okolků rovnou na věc, základ musí být úsporný, koneckonců tak to dělají i jeho oblíbení AC/DC, a exhibice si muzikanti schovávají až na živé provedení. Dvouminutová předehra v Kdo ti sílu dává je opravdu příliš. Čekáte, že konečně něco přijde, že už bude něco k věci – a ono furt jen drbání strun. A to není jediný případ! Problém je možná v tom, že Malík si skoro všechno kolem své desky udělal sám – napsal všechny písně včetně textů (které dobře odpovídají žánru, jenž si zvolil), natočil skoro všechny nástroje a vůbec celá produkce je také jen a jen jeho. Chybí tam tudíž kolektivní element, založený na oponentuře a často na nepříjemných sporech a bolestných kompromisech, který, když je opravdu tvůrčí, a ne osobní, dostane hlavní hvězdu do nečekaných výšin.
To už je lepší, když se Malík pustí do instrumentálky, jako je Blues at Home. Není to zrovna až tak úplně typické downhome blues, na to je v kytaristovi až příliš znát výchova klasického muzikanta, ale je z ní cítit požitek z elegantní melodie, mazlení se s muzikou. Naopak, zbytečný je závěr alba, který tvoří další dvě instrumentálky, dvě adaptace Bachových partit. Blackmoreovskou fúzi hard rocku s klasikou cítíme přece z každé skladby (nejvíc asi v purplovském Splínu), tak proč to ještě nakonec stavět na odiv?
Pokud by někdo na desce hledal hit, pak Půlnoc by mohla být tím pravým kouskem. Klasický rockový flák à la osmdesátky s krásným úvodním riffem a chytlavým refrénem, který připomíná skladby tehdejších českých rockových kapel. Citron v okouzlení Van Halen, pamatujete? Hned za Půlnocí lze doporučit ploužák Sedmé nebe. Pěkná píseň má bohužel minutu a půl dlouhou předehru, a navíc by tu vedle sebe potřeboval i dalšího vokalistu, který by jeho nápady umocnil.
Verdikt: 65%
Velkej pán je významný odrazový můstek pro nadaného muzikanta. Pokud najde partu sobě rovných osobností a spolu s nimi vytvoří víceméně intuitivní společnou vizi, může z toho být parádní klasická rocková sestava. Nic supermódního, ale jak říkal ostravský pop metalový guru Radim Pařízek, poctivá muzika.