Obrázek k článku RECENZE: Adamu Lambertovi to jde i bez Queen. Známé písně posunul do jiných sfér
| Liv Boková | Foto: Warner Music

RECENZE: Adamu Lambertovi to jde i bez Queen. Známé písně posunul do jiných sfér

Lambertovo páté studiové album obsahuje jedenáct předělávek písní od jeho oblíbených interpretů. Každou z nich povýšil na novou úroveň nebo posunul úplně jinam. U některých se tají dech, u jiných se jen těžko identifikuje originál.

Už když o sobě dnes jedenačtyřicetiletý Adam Lambert dal skoro před čtrnácti lety světu poprvé vědět a stal se objevem v soutěži American Idol, bylo jasné, že je to kluk, který má talent. Jeho podání písní od Michaela Jacksona, včetně tance, ale i od Aerosmith, bylo famózní. Nadání a velký hlas ho dovedly ke spoluprácí s legendární skupinou Queen a zajistily mu pevné místo v popovém i rockovém světě.

Jeho čerstvé album High Drama je krásné. Zároveň je svěží, kvalitně zprodukované, míří na všechny, kdo mají slabost pro barevné silné hlasy a současně jistou hravost a hudbu jako takovou, bez ohledu na žánry.

Už samotný otvírák v podobě písně Holding Out For A Hero původně od Bonnie Tyler leccos naznačuje. Pokud jste se právě osypali, protože jste si vzpomněli na to, jak tuhle nádhernou věc zprznila Lucka Vondráčková, zkuste si spravit chuť Lambertovou glamrockovou elektro verzí. Ve výběru se ostatně vůbec nebál. Originál skladby Chandelier od Sii je silný, jeho podání postavené na kontrastu hlubokých tónů ve slokách a rozvinutých výšek v refrénu, kde umí pořádně přitlačit na pilu, rovněž, jenže úplně jinak.

Číslo tři je jedním z vrcholů nahrávky. V Ordinary World od Duran Duran se totiž rozjíždí naplno a podává ji s nadpozemskou lehkostí a něžností. Podobně jako u písně There I Said It z jeho třetího studiového alba The Original High, které obsahuje původní písně, i tentokrát ukazuje, jak moc silné jsou v jeho podání pomalejší a baladičtější skladby. Přitom tam není žádná přeslazenost, i když atmosféričnost umocňují klavír a smyčce.

Lambert má rád i současné věci, a tak své nalakované nehty zabořil i do tvorby Billie Eilish, od níž si vypůjčil píseň Getting Older, kterou podtrhnul i videoklipem. Vzhledem k věku by mohl být otcem Billie a to dává jeho jeho verzi úplně jiný rozměr. Jeho verze je milá, hravá, moudrá, spokojená a smířená.

Následuje West Coast, což je další vrchol alba. Jak udělat z umíráčku totální rockovou pecku? Adam Lambert zná recept. Hit Lany del Rey servíruje jako ostrou rockovou stadionovku, třeba ve stylu někdejších nesmrtelných hitů od Bon Jovi. A hlasově je ještě mnohem dál než Jon. Kytary mu zkrátka sluší.

Do You Really Want to Hurt Me? od Culture Club je na High Drama nádherně zaranžovanou lehce funky zasněnou soulovou záležitostí. Jestliže máte rádi původní píseň, po poslechu Adamových nových aranží si ji možná zamilujete ještě víc. V případě Sex on Fire, mega hitu z dílny britských Kings of Leon, tu máme zcela novou záležitost s Princovským feelingem. Přichází další něžný kus, akustická kytara a Adamovy nadpozemské vokály v My Attic od P!nk. Síla, která vás rozslzí. I´m a Man je prastará r´n´b klasika, kterou byste nejspíš v Lambertově výběru nečekali. Její přítomnost a podoba vyšperkovaná gospelovými prvky potvrzují, že pro Lamberta neexistují žánrová omezení. Zazpívá všechno.  

A je tu zase ta husí kůže. Mad About the Boy, devadesát let stará píseň od Dinah Washington, která jako by vypadla z nějaké Bondovky, je famózní tečkou za famózním albem. Samozřejmě v kategorii předělávek.

Verdikt: 90%
Adam Lambert na High Drama dokazuje cit pro muziku. V žánrově rozmáchlém výběru umí mnohdy dokonalé písně povýšit a nejen přezpívat, ale podat po svém.