Nová deska má tři okruhy témat – rodinný život (typickou písní je úvodní Rodinný typ), problémy blízkých nebo známých (třeba potíže jisté bezkozaté Markéty) anebo věci, které působí příležitostným dojmem.
Co se týče prvního tématu, šťastný rodinný život není zrovna atraktivní téma. Nejlépe se poslouchá, když se zpívá o bolesti, partnerském utrpení, rozchodech. Tam jsou emoce, tam je napětí, tam je život. Ale meditace před svatbou, procházky s dětmi, celodenní únava nabourávající sexuální život? To jsou moc obyčejné věci. „Ponožky na gauči i na zemi se povalují / Talíře do myčky ukládám velmi chaoticky / Nepoznám nový účes co tě hrozný money stojí / A když mám zalejt kytky, tak ti všechny uschnou vždycky.“ Nuda! Koupil jsem si bitcoin. Dneska jsem byl běhat. Nuda.
Problémy přátel. Pokáč je popisuje jako banality obyčejného života a trochu při tom moralizuje. Dělník (Dělniq) je lempl, Markéta váhá, jestli si má nechat zvětšit prsa, a když to udělá, užene, ta popleta, milionáře. A jiná paní, snad samoživitelka, nezvládá děti, takže chlastá, a to by teda neměla.
No, a Praha je jiná než venkov. Vozíčkáři jsou taky lidi. A budou zase Vánoce. To jsou tedy objevy! Možná, že správnější název desky by byl Měšťácký album.
Ono je to svým způsobem hezké. Pokáč nám říká, že žijeme krásný život. Ale trochu vadí, když nám to říká někdo tímhle způsobem. Člověk z písní cítí, jak si při tom autor lebedí v trepkách s kafíčkem a vřískajícími haranty pod nohama. Navíc Pokáčovi často dochází jeho nejsilnější zbraně – chytrý humor a vtipné pointy. Je to plytké a povrchní.
Občas to na albu ale přece jen zajiskří. „Zda naše láska je opravdu skutečná / Ukáže teprve hypoška společná.“ Nebo „Dá se říct, že těmhle kryptoměnám / Rozumím zhruba stejně jako ženám / Vůbec.“ To jsou ty pravé pokáčoviny! Nečekané, srandovní rýmy, bohatá slovní zásoba. Tu a tam nějaký odkoukaný neologismus.
Co se to vlastně stalo? Takový bývá problém umělců, kteří se ocitnou v izolaci. Chybí jim kontakt s realitou, uzavírají se do sebe nebo do úzkého kruhu a píší skladby pro sebe, a ne pro ty, kdo je poslouchají.
Verdikt: 62 %
Dobře, pořádné legrace je tentokrát poskrovnu, ale jedna silná vlastnost Pokáčových písní zůstává a desku drží nad průměrem. Úsměv. Pozitivní poselství.
Poslechněte si podcast Headliner CZ s Pokáčem.