Tady je třeba začít od konce.
Vlastně ne, tady je třeba začít upoutávkou.
Představte si, že v roce 1981 přijel zpěvák Milan Chladil, v rámci turné orchestru Karla Vlacha, koncertovat do Strakonic.
Shánčlivej člověk to byl, ten Milan. To se vědělo. A proč by taky nebyl? Vždyť zpěvák si během své pracovní doby nic praktického nevyrobí.
Náš pěvec měl pěkně dopředu zjištěno, že ve výše zmíněném malebném městečku sídlí stará, dobrá, kvalitou a tradicí vyzkoušená továrna Fezko.
A tak se Milan, odpoledne před koncertem, vlastně ještě před zvukovkou, vypravil do Fezka.
„Dobrý den, jistě mě znáte, já jsem zpěvák Milan Chladil,“ hustil do zkoprnělého vrátného, který ho znal akorát z televize.
„Můžete mi zavolat někoho, kdo by mě provedl vaší krásnou fabrikou?“
Za chvíli si to mužný Milan, s trumpovsky bojovně vystrčenou bradou, šinul podnikovou výrobou a nad výrobky Fezka vyrážel obdivné výkřiky. Soudruh náměstek si to kolem něj štrádoval jako náměsíčný. Pomačkané tvídové sako zplihle vlálo a on nemohl uvěřit svému štěstí.
Zkraťme to.
Za hodinu a půl vystoupil Milan před koncertním sálem z podnikové šestsettrojky.
Nakráčel dovnitř, následován půjčeným řidičem soudruha náměstka, který vypadal, že je za zpěváka ochoten položit život. A kromě toho mu nesl výslužku.
Zkoprnělý Karel Vlach se musel opřít o Yvettu Simonovou, když otevřenými dveřmi Chladilovy šatny viděl, jak úslužný řidič před Milana vybaluje několik desítek různobarevných fezů, nespočetně baretů a nádavkem přidává blíže neurčené množství pěkných zajímavých čapek. I pár kvalitních vlněných látek by se našlo.
Milan se spokojeně usmíval a radostně bral do rukou jednu věc po druhé. Promnul je mezi prsty a zas položil. A tak pořád dokola.
Ten večer Milan na pódiu zářil jako slunce a strakonické publikum mu leželo u nohou. Po každé písni bouřlivý dlouhotrvající potlesk. Po každé písni dupání, řvaní a křik.
Byl pro ně Beatles.
Je třeba dodat, že na každou píseň nasadil jiný fez. Během písní ho sundával a zase nasazoval. Mával s ním do šílejícího publika, ale nikdy nehodil. Marnotratná hvězda on prostě nebyl.
Ale koho dnes zajímá Chladil, že.
Dnes máme jiné vývěsky, v jiných městech.