Rok 1980 byl milníkem tvrdých kytar. Ozzy vydal sólový debut, Black Sabbath s Diem v sestavě posouvali hranice stadionového metalu s Heaven and Hell, AC/DC potemněli s Back to Black, Motörhead vydali Ace of Spades a s první deskou se představili
i Iron Maiden. Na scéně se něco dělo, přicházela exploze metalového kotle, který začal bublat už v 70. letech. A po celou tu dobu u toho byli i Judas Priest, pro něž rok 1980 znamenal průlom díky desce British Steel.
Škola na turné
Judas Priest v sedmdesátkách ale byli tak trochu jiná kapela. Hráli tvrději, zpěvák Rob Halford psal temnější texty, a jakkoli žánrově nezpochybnitelně patřili mezi formativní metalové skupiny, ne a ne si najít cestu k širšímu publiku. V roce 1978 vydali Killing Machine, album, kde můžeme slyšet nakročení k mainstreamovějšímu zvuku, ale recept na úspěch si opsali až o rok později, kdy dělali předkapelu na dvou turné s Kiss a AC/DC. Na koncertech doslova koukali slavnějším kolegům pod ruce, na dlouhých přejezdech mezi štacemi vedli debaty o tvorbě.
„Na turné s AC/DC mám jedny z nejhezčích životních vzpomínek,“ prozradil kytarista K. K. Downing během povídání s fanoušky na svém webu. „Ti kluci se k nám chovali skvěle, dokonce nás na cestách brali k sobě, protože měli velký autobus, zatímco my jen malou dodávku. Bon (Scott, tehdejší frontman AC/DC) byl absolutní gentleman, jeho oddanost fanouškům byla na prvním místě.“
Jeden z nejslavnějších metalových riffů.
Zpěvák Rob Halford se ke zmíněnému turné vrátil v rozhovoru pro Heavy Consequence: „Vzpomínám si, jak jsme přijeli domů z turné s AC/DC a vrhli se rovnou na nahrávání. Začali jsme od nuly, s prázdnýma rukama jsme přišli do studia a za třicet dní jsme měli hotovou desku. Což je na dnešní poměry rychlovka.“
V Ringově paláci
Studio je ovšem poněkud skromný výraz. Judas Priest se totiž na měsíc nastěhovali do Tittenhurst Park, rozlehlého panství, které tehdy patřilo Ringo Starrovi.
„Ringo tam tou dobou nebyl,“ vzpomínal Halford pro Metal Hammer. „Potkal tehdy svou budoucí ženu, herečku Barbaru Bach, a odletěl za ní do Los Angeles. Ringova tehdejší manželka Maureen odjela taky, takže jsme to měli celé pro sebe. Ale Ringo nenechal nic náhodě, všechny cennosti vystěhoval a nastavil pravidla, jimiž jsme se museli řídit. Například žádné ježdění po pozemku na kolech. Tak jsme nejezdili. Zákaz rybaření v rybníku. Tak jsme nerybařili. Co byste čekali od metalové kapely? Taky měl v zahradě schované dva dinosaury z papírmaše. Byli obří! Takže když jste se vraceli nadraný z nedaleké hospody, mohli vás pořádně vyděsit.“
Judas Priest sice měli nařízeno, co všechno se nesmí, ale stejně dělali věci, které by se Ringovi asi nelíbily. Během nahrávání experimentovali se zvuky: třískali dveřmi, rozbíjeli o podlahu lahve s mlékem, a dokonce zkoušeli i takové ptákoviny, jako zavřít do mikrovlnky žárovku.
„Tehdy neexistovalo nic jako samply,“ vysvětloval Rob Halford ve zmíněném rozhovoru. „Takže kapely musely být mnohem tvořivější. Často je mi dnešních mladých muzikantů líto, protože mají všechno ťuknutím prstu. To vám může ochromit kreativitu.“
Judas Priest krátce po příjezdu opustili prostory studia a rozlezli se po celém sídle. Každý z muzikantů měl vlastní místnost, nahrávací technika se nastěhovala do spíže za kuchyní. A K. K. Downing měl dokonce pokoj se slavným bílým pianem, na němž John Lennon, dřívější majitel Tittenhurst Park, složil Imagine.
Ačkoli měla kapela plnou hlavu nahrávání, a hlavně skládání toho, co se vůbec potřebuje nahrát, producentovi Tomu Allomovi se podařilo vytvořit pro všechny pohodlné prostředí, kde se mohli soustředit na práci bez jakéhokoli tlaku.
„Se vším jsme byli v pohodě,“ vzpomínal později basák Ian Hill. „Ve studiu panovala poctivá disciplína, žádná panika. Všechno šlo jako po másle.“
Píseň, která položila základy thrashe.
Výmysly nepotřebujeme
Jakmile kapela dotočila a mohla si konečně na chvíli oddechnout, producent Tom Allom jel bez odpočinku dál. Ze studia se přesunul do Londýna na mix a hned následující den letěl do New Yorku dělat mastery. A tohoto momentu využil Tony Brainsby, který tehdy kapele dělal PR. Byl známý vyvoláváním senzací, a do novin rozeslal tiskovku, že hotovou nahrávku rovnou ze studia ukradl newyorský gang a kapela musela zaplatit 50 000 liber, aby ji dostala zpátky.
„To je úplná sračka,“ nebral si tehdy před novináři servítky K. K. Downing. „A taky pořádná ostuda. Kdybychom věděli, co Tony chystá, okamžitě bychom ho zarazili. Judas Priest takovou lacinou publicitu nepotřebují. Naše hudba je to, proč tu před vámi stojíme.“
Začátek kampaně k British Steel se Brainsbymu celkově nepovedl, tiskové materiály rozesílané do médií byly plné chyb, včetně mylné informace, že album bylo nahráno kdesi ve Francii. O Ringově panství v nich nebylo ani slovo.
Do povědomí se nahrávka dostala taktéž díky jedné náhodě. Judas Priest album pojmenovali British Steel podle oceláren v jejich domovském Birminghamu. A shodou okolností v té samé době vstoupili zaměstnanci British Steel Company do velké stávky, která se několik týdnů probírala ve všech britských médiích, čímž se název vloudil do hlavy i těm, kteří o metalu nikdy předtím neslyšeli.
Ve správný čas
Deska British Steel vyšla v dubnu 1980, měsíc po dokončení, a vyšplhala se na čtvrté místo britského albového žebříčku. Z Judas Priest byly hvězdy, záhy získali za prodeje zlatou desku následovanou později i platinovou.
„Deska pro nás byla důležitou zkouškou, jestli dokážeme skládat rychle, efektivně, přesně a zvládnout práci jen s minimální produkcí,“ vzpomínal Halford pro Heavy Consequence. „Je to hodně, hodně přímočará nahrávka. A ještě jsou na ní naše dva největší hity, Breaking the Law a Living after Midnight.“
Právě Breaking the Law byla svého času jedna z prvních metalových komerčně úspěšných skladeb vůbec. Vždyť ji taky otevírá jeden z nejznámějších riffů, který si zapamatujete na první poslech, a časopis Rolling Stone ji zařadil na čtvrté místo nejlepších metalových skladeb všech dob.
Ale hlavně zachytila ducha doby, jak později poznamenal Halford pro Billboard: „Byly to časy, kdy se hodně protestovalo proti vládě. Horníci stávkovali, automobilové odbory stávkovaly, v ulicích se rabovalo. Byla to pro mě motivace složit něco, co mě propojí s děním tam venku.“
Že deska vyšla v ten správný čas, což umocnilo její dopad, potvrzují i hudebníci hlásící se k odkazu Judas Priest. „British Steel měla velký vliv na to, čemu se později bude říkat Velká čtyřka amerického thrashe (Metallica, Megadeth, Anthrax a Slayer, pozn. redaktora). Je to jedna z těch skvělých desek ve skvělou dobu. Judas Priest s písněmi jako Rapid Fire a Steeler kopli metal do prdele a nastavili laťku, kterou už tehdy měli dost vysoko, ještě výš,“ vyjádřil svůj obdiv Scott Ian z Anthrax.
Ideální nakročení k širšímu publiku.
Citujme ještě Maxe Cavaleru v podcastu Ebony: „Na téhle nahrávce uslyšíte veškeré základy thrash metalu, v písních jako Rapid Fire nebo Grinder to tam všechno je. Klidně se na to zeptejte Metalliky, kdyby nebylo British Steel, nebyla by tady ani ona. Až tak mocná je ta nahrávka.“
Na turné k British Steel vyjeli Judas Priest už jako velké hvězdy – včetně toho autobusu místo dodávky. V Británii jim dělali předkapelu Iron Maiden, v USA Def Leppard. „Ještě teď mám husí kůži, když si na to vzpomenu,“ pravil Halford pro Metal Hammer. „Dovedete si to vůbec představit, Judas Priest a Iron Maiden společně? Vždyť je to jedno z nejlepších metalových tour historie!“
Do pražské O2 areny si 29. března Judas Priest sice Iron Maiden jako předkapelu nepřivezou, ale i tak pokračují v tradici výtečného programu. Jako předskokany s sebou na turné vzali Uriah Heep a Saxon, což jsou taktéž ověřená jména, na něž kdejaký rocker uslyší. Dá se čekat, že Judas Priest budou chtít publiku představit hlavně novou desku Invincible Shield, která vyšla už 8. března. Ale písně z British Steel, včetně zásadních Breaking the Law a Living after Midnight, bezpochyby nebudou chybět.