Beyoncé tehdy lidem v branži ani fanouškům nebyla neznámá. Naopak, zpívala v Destiny’s Child, dívčí skupině propojující pop, R&B, soul i urban music. Když trojice dívek oznámila rozpad, málokdo pochyboval, že budou pokračovat sólově. Začal závod, která z těch tří na sebe dokáže strhnout větší pozornost a přitáhnout fanoušky Destiny’s Child ke své vlastní tvorbě. Dnes už se téměř zapomnělo, že Beyoncé byla tehdy v tomto závodě od začátku pozadu.
Jako první totiž vydala na jaře 2002 sólovku Michelle Williams. Za brzký start mohl hlavně fakt, že na albu začala pracovat ještě v době, kdy zpívala v Destiny’s Child, a svou roli hrálo taktéž jeho zaměření. Heart to Yours je gospelové album s křesťanskými motivy. Williams se tedy nemusela zatěžovat sledováním hitparád a dumáním nad dosažením trendů. Prostě se zavřela ve studiu se sborem a pustila se do něčeho, po čem už delší dobu sama vnitřně toužila, ale angažmá v úspěšné dívčí skupině jí nedávalo prostor. Přestože byla první a jistou pozornost na sebe strhla, protože měla venku alespoň něco, žádná z jejích čtyř sólových desek se nestala komerčním trhákem. Možná to bylo vědomé rozhodnutí – Williams zkrátka nešla cestou hitparádových hitů a dnes se místo muziky věnuje hlavně herectví a hostování v talentových soutěžích.
Dalším hlasem Destiny’s Child byla Kelly Rowland. A to už byla jiná kapitola. V létě 2002 vydala jednu z nejhranějších písní toho roku, duet s Nellym jménem Dilemma. Za pár měsíců následovala sólovka Simply Deep a přinesla několik dalších skladeb, s nimiž se zpěvačka vyhoupla do čela žebříčků na obou stranách Atlantiku. Ukázkový start sólové kariéry, mysleli si mnozí. A myslela si to i Beyoncé. Tou dobou už měla Dangerously in Love rozpracovanou a připravenou na podzimní vydání, ale kvůli úspěchu Kelly Rowland termín posunula a rozhodla se raději dopsat ještě několik skladeb.
Úspěch konkurentky Kelly Rowland donutil Beyoncé posunout vydání debutu.
Producenti na audienci
Naskočit znovu do sedla šoubyznysu znamenalo vydat takovou desku, která zboří hitparády, roztančí i nebožtíka a zaběhne do dalších žánrů, aby si kromě mainstreamového posluchače našla cestu i do klubů na periferiích, kde publikum po dýdžejích chtělo urban a hip hop. Beyoncé a Jay-Z, její partner a producent, měli od začátku jasno, čeho chtějí dosáhnout. Zbývalo jen sestavit tým.
Dvojice absolvovala několikadenní kolečko schůzek a rozhovorů s producenty, kteří přijeli ze všech koutů USA. Vznikl na svou dobu absurdně obří tvůrčí a producentský kolektiv. The Neptunes, Missy Elliot, Kanye West, Bryce Wilson, Scott Storch… Pod Dangerously in Love je podepsáno celkem dvacet lidí a to nevíme, kolik dalších se účastnilo úvodního kolečka schůzek.
Když měli Jay-Z a Beyoncé vybráno, přesunula se zpěvačka na Floridu. Rezervovala na neurčito hotel i studio a dala se do práce. Nechtěla nic uspěchat, z dob Destiny’s Child byla sice zvyklá pracovat a vydávat pod tlakem, jenže právě proto to tentokrát pojala opačně. Výsledek byl pro ni důležitější než termín. Její dvě kolegyně už stejně měly desky venku, tak co…
Scott Storch, který měl za sebou spolupráci s Christinou Aguilerou, 50 Centem nebo Dr. Drem, vzpomínal v rozhovoru pro dnes už zaniklou platformu Myspace na tvůrčí proces následovně: „Na dva týdny jsem se přesunul za Beyoncé do South Beach Studios ve floridském Marlinu. Byl to úlet, přišli jsme tam já, Robert Wallet (producent známý jako EST) a s Beyoncé jsme se zavřeli v jedné místnosti. A prostě jsme jen tak zevlovali, jamovali, užívali si naladění na jednu vlnu a pak už to šlo plynule krok za krokem. Skládali jsme a skládali a skládali a sypali to ze sebe neuvěřitelným tempem. Když jsme ze studia vylezli, měli jsme hotové tři skladby a každá z nich se vyšplhala na první místo hitparád,“ narážel Storch na Baby Boy, Naughty Girl a Me, Myself and I, pod kterými je podepsaný jako producent i spoluautor. V rozhovoru Storch dodal, že ve skutečnosti složili mnohem víc písní, ale na Dangerously in Love prošlo jen to nejlepší z nejlepšího.
Crazy in Love, hit na první poslech.
Ne vše ale probíhalo tak ideálně a na pohodu během společných chvil. Pořád mělo jít o dotažené mainstreamové album, a proto byl potřeba pragmatický přístup, často bez osobního kontaktu. Od toho byl Jay-Z. „Spolu s ním nás oslovil náš tehdejší manažer Tyran Smith,“ vzpomínal kdysi producent Delroy Andrews. „Šeptalo se, že Beyoncé chystá sólovku. Navrhli nám, jestli bychom jim neposlali nějakou muziku. Jay-Z měl celý proces pod palcem. Poslechl si naše demáče, přidal k nim své nápady a to pak posunul dál, aby spolu s Beyoncé dopsali texty a skladby nahráli.“
Práce na dálku, kde ani nemohl zasahovat do tvůrčího procesu, rozhodně nelituje. „To album mi v kariéře do budoucna otevřelo mnohé dveře. Když máte spolupracovat s nějakým labelem, nejprve se vás ptají, s kým a na čem jste dělal. Když na takové schůzce zmíním Dangerously in Love, dodnes se mi stává, že v tomto bodě změní manažeři tón, hodí do placu nějakou osobní vzpomínku a přiznají, že mají album doma. Je to dokonalý icebreaker, díky němu jsme všude vnímaní jako ti producenti, co za tohle dostali Grammy.“
Hit ze šuplíku
Úspěch desky z velké části táhl singl Crazy in Love, jedna ze skladeb dotočených až ve druhé fázi po odkladu vydání. Šlo o fenomenální hit. Dva měsíce na čele americké hitparády, masivní rotace v rádiích na všech kontinentech, dýdžejové ji na diskotékách hráli několikrát za večer, protože si o ni publikum říkalo pořád dokola. A sílu skladby nezpochybňovala ani hudební média. Crazy in Love označovala za jednu ze skladeb roku a s odstupem času se dočkala ještě větší úcty. Rolling Stone skladbu umístil na 18. místo žebříčku 500 nejlepších skladeb všech dob a v roce 2018 ji označil za prozatím největší hit 21. století.
Duet se Sean Paulem, další hvězdou začátku milénia.
Přitom šlo o další klasický pragmatický prvek hudebního průmyslu, takzvanou šuplíkovou skladbu. Její autor, producent Rich Harrison, si demáč celý nahrál sám, včetně dechů nebo kong. Sám si to pak vysamploval, zaranžoval a měl, jak se říká, hotový produkt. Ale jak prozradil MTV, nikam s ním nespěchal. „Nesnažil jsem se to nějak zvlášť prodat, protože někdy prostě na schůzkách nechcete vytahovat všechno, co máte v tašce, dokud na to nepřijde ten správný čas. I když to lidi nechápou a občas je tím trochu nakrknete. Ale já si tohle zkrátka schovával, dokud mi nezavolala Beyoncé.“
A zase to byl úplně jiný přístup než v případě předchozích dvou producentů. Zpěvačka se s Harrisonem sešla ve studiu, poslechla si demo a zprvu se jí nelíbilo. Chtěla dělat moderní pop, tohle na ni bylo moc retro. „Kdo ve 21. století používá dechy?“ ptala se tehdy. A měla pravdu, pop music na začátku milénia na melodické oblouky jak z éry Motownu nebyla zvědavá. Nakonec se dohodli, že si dá Beyoncé na dvě hodiny pauzu, během které producent napíše sloky. Pak se vrátila, připsala si dnes notoricky známý bridge „I’m looking so crazy right now“, chytlavé „Uh-oh no no no“ a výsledek byl na světě. A spolu s ním i rozhodnutí, že Crazy in Love chce mít na desce. Harrison dostal čas na vypilování a tři měsíce po této schůzce konečně došlo na nahrávání. Jay-Z se tentokrát do tvůrčího procesu vůbec nezapojil. Nechal to na své partnerce, přišel až do studia, poslechl si náběry, po deseti minutách improvizace střihl svůj rapový part a hit byl na světě.
Je to vlastně jeden z komických paradoxů hudebního průmyslu. Výborný start sólové dráhy Kelly Rowland donutil konkurentku odložit vydání desky. A ta pak nakráčela na scénu s původně neplánovaným hitem a všechny posadila na zadek.
Maminka chce sukýnku
K albu Dangerously in Love se váže i jedna veselá historka. Fotograf celebrit Markus Klinko dostal nabídku na nafocení obalu desky. Beyoncé ale do studia dorazila se svou maminkou, která měla o focení dcerky samozřejmě odlišné představy. Víc už fotograf v rozhovoru pro blog PicsArt: „Maminka měla na starosti i líčení. Beyoncé už na sobě měla diamantový svršek a řešily, co dál. Její máma chtěla, aby si pod to oblékla sukni v barvě červeného koberce, ale já si říkal, že džíny budou lepší. Načež maminka kontrovala, že si s sebou žádné džíny nevzaly. A tak jsem řekl: Víte co? V tom případě si oblékněte ty moje!“
Scéna, kde fotograf v trenkách portrétuje celebritu navlečenou v jeho džínách, zatímco poražená maminka trucuje v šatně, je jak z filmu Miloše Formana. Výsledek ale dopadl na jedničku, Beyoncé měla sérii promofotek, které dráždily z plakátů i obálek hudebních časopisů. A málokdo poznal, že má na sobě pánské džíny.
Naughty Girl, další hit číslo jedna na obou stranách Atlantiku.
Když bylo album Dangerously in Love konečně hotové, zbýval poslední krok: přehrát ho labelu Columbia Records. A, jak už jsme v podobných příbězích slyšeli stokrát, i tentokrát nedokázali manažeři vůbec odhadnout, jak kvalitní nahrávku před sebou mají. „Když jsem měla konečně první sólovku v ruce a pustila ji, ve firmě kroutili hlavami a říkali, že tam nemám jediný hit. A vlastně měli svým způsobem pravdu. Nakonec jsem jich měla pět,“ řekla v roce 2009 pro pobavení publika během koncertu v Las Vegas.
Deska Dangerously in Love svého času posunula hranice pop music. Je to nevídaně silné debutové album, jímž Beyoncé zastínila obě bývalé kolegyně a nyní konkurentky z Destiny’s Child. Obsahuje hity, které roztančily celou planetu. Ale hlavně se poprvé na jedné desce objevila hotová armáda producentů, kde každý pracoval trochu jiným způsobem. Za běžných okolností by vznikl totální chaos a nesoudržná nahrávka, ale Beyoncé a Jay-Z to dokázali ukočírovat. A ještě z toho byla hvězdná kariéra.